Zkušeností není dosti
Ahoj. Píše se datum 23.7. – úterý. Včera večer jsem se vrátila z brigády. A můžu říct, že mi to dost dalo. Ani mě nic nebolí. Moje první brigáda, moje první výplata, poznávání lidí. Ano, to všechno jsem stihla. Je to fajn jen tak vyrazit pryč. Cítila jsem se tam v jiném světě. Nikoho jsem neznala a nikdo neznal mě. Dělo se spoustu věcí. A nikdy nezapomenu na větu; „Héj, kolik chceš knedlíků!“ ano, při vydávání obědů byla vážně legrace. Třeba se tam za rok vrátím, třeba ne, ale to místo je úžasný. Akorát mi vrtá hlavou to, že jsem na dlouhodobější poznávání nových míst a lidí citlivější. Když odjela moje „nová kámoška“ (jestli se tomu dá tak říct) roztekly se mi slzy po tváři, naštěstí jsem je zastavila rychle, než mě někdo stačil vidět. Brala jsem ji jako starší ségru. Byla a je to hrozně úžasná holka, rozuměly jsme si tam. Držím jí palce, ať se jí všechno splní. Díky ti A.
To čekání na konec bylo zmatené. Děcka odšlápla na bus do Prahy a při jejich posledním nástupu už jsem tušila, že je konec, ale z toho místa se mi nechtělo. Návrat byl sice docela hezký a spát ve svojí posteli bylo bájo, ale to místo bylo něčím zvláštní. Poslední večer jsem se šla projít k vodě a od řeky pozorovala rozlučkový ohňostroj. Kouzelná atmosféra se mi šířila celým tělem, ale přesto jsem nějaké přání měla. Je jedno, co to bylo. Čas má všechno ve své moci. Vteřiny, minuty, hodiny, dny, měsíce, roky letí dál. Byla to fajn zkušenost. Teď mě čeká ještě kousek léta.
Cestou domů jsem se zastavila na nákupech, takže mám plavky a mikinu. Jupí!
Za ten čas, co jsem byla pryč tak jsem napsala ten slíbený příběh. ►►► ZDE◄◄◄ A už mám rozepsaný další. Snad se Vám bude líbit.
Mějte se Fanfárově
Vaše Iven
2024 ©