Můj nejlepší přítel

Můj nejlepší přítel

Podíval se na mě. Jeho oči byly rozesmáté. Myslím, že však všechno bylo v pořádku, dokud jsem nezjistila, že jsem do něj celou dobu zamilovaná. „Víš co?“ řekl. „Jsi má nejlepší kamarádka, Jessi.“ Sdělil mi, že jsem jeho nejlepší kamarádka. Ale já tě miluji, chtěla jsem říci. Nechci být jen tvá nejlepší kamarádka. Samozřejmě nic z toho jsem nevyřkla. Usmála jsem se a řekla: A ty můj nejlepší kamarád.“ Ale to přeci není všechno, to nestačí, neboť mé srdce se chystalo každou chvíli puknout. Co budu dělat?  Tuším, že se musím rozhodnout.   

Mohla bych být jeho nejlepší kamarádka, nebo pro něj neznamenat nic. Nemiloval mě, nic takového. Takže jsem se znovu usmála, odešla domů a zavřela za sebou dveře. Byla jsem v pořádku, byla. Alespoň jsem si to přála. Opravdu. Ale zkrátka jsem nebyla schopna zastavit proud slz řinoucích se mi po tvářích.

Nebylo to v pořádku. O deset minut později se rozezněl telefon. Byl to Marc. „Řekl jsem ti, že jsi má nejlepší kamarádka, že?“ zeptal se vesele. Zaznamenala jsem tichý smích a řekla mu, že ano, ale že se musím dát do psaní úkolu. Byl to můj nejlepší přítel.

Jak jsem jí jen mohl říct, že je moje nejlepší kamarádka? Napadlo mě v téže minutě, když jsem to vyslovil. Co se to se mnou děje? Musím jí později zavolat a ujistit se, že jsem to skutečně řekl. Nemohl jsem tomu uvěřit. Miluji tě Jessi. Jsem do tebe zamilovaný. To jsem chtěl říci. Nepřeji si, abys byla mou nejlepší kamarádkou; chci, abys mi byla vším. Ona je moje všechno. Co teď budu dělat? Hloupý Marc, velmi hloupý. Nyní je nejlepší kamarádkou.

Od Markova sdělení, že si přeje, abych byla jeho nejlepší kamarádkou již uběhla nějaká doba. Musím jít dál. Už spolu nemůžeme vycházet. Přinejmenším jsou to slova, která mi bleskla hlavou již předtím. Domnívám se, že má hlava se snaží tomu uvěřit, ale mé srdce nemůže Ne, neexistuje nic, co bych mohla udělat a musím jít dál svou cestou. Budu přesně tím, čím mě chce mít; jeho nejlepší kamarádkou.

Jessi mi dnes zavolala. Je to už týden, co jsem jí sdělil tu věc s nejlepší kamarádkou. Byla skvělá, ale přeci jen, má nejlepší kamarádka. V každém případě mi zavolala, aby mi povyprávěla o tom klukovi ze školy, Davovi. Což bylo náročné. Čím usilovněji jsem se snažil od ní oprostit a přestat ji milovat, tím více se mi to nedařilo. Není to spravedlivé a poslouchat historky o jiných chlapcích příliš nepomáhá. Ale tak se nejlepší kamarádi chovají, že? Rozmlouvají o ostatních a vzájemně si sdělují, o koho mají zájem. Tuším, že dříve mi tolik nedůvěřovala.  Proč se po tom všem rozhodla důvěřovat mi? Proč je pouze mou nejlepší přítelkyní.

Dave mě dnes ve škole požádal o schůzku. Vypadá velmi hezky, ale není… není to Marc. Přála jsem si, abych neprožívala takové pocity, chtěla jsem je odstranit, ale bezúspěšně. Rozhodla jsem se po téhle příhodě zavolat Markovi a popovídat si o tom. Bylo to obtížné, ale usoudila jsem, že je to první správný krok k tomu, abych zastávala funkci nejlepší přítelkyně. Podle mě si přátelé sdělují takové věci. Ačkoli to bylo divné; on byl divný. Téměř to vypadalo, jakoby neměl zájem něco takového rozebírat. Poslední dobou mu jen stěží rozumím. Doufám, že můžu být alespoň jeho nejlepší kamarádkou.

V poslední době jsem se s Jessi příliš nestýkal. Je to má vina; byl jsem příliš odměřený. Ačkoliv si myslím, že to zatím nezaznamenala. Pravdou je, že celá ta věc s Davem mě trápí mnohem víc, než bych jí kdy přiznal. Nemám zájem být její vrbou; chci být tím jediným, o němž hovoří. Vím, že jsem svou šanci promarnil, ale mé city se nezměnily. Povím jí to: musím to udělat. „Dobrý den je Jessi doma?“ ptám se její matky po telefonu. „Je venku s Davem.“ –„Aha, děkuji“ Cože, Dave? Je příliš pozdě. Přišel jsem pozdě. Může být jen mojí nejlepší kamarádkou.

Dnes jsem měla schůzku s Davem. Myslím, že vše bylo v pořádku. Domnívám se, že bylo, ale nemohla jsem přestat myslet… však víte,na Marka. Vím, přála bych si být jeho nejlepší kamarádkou, ale už nemohu; ve skutečnosti bych nikdy nemohla. Dnes večer mu to povím. Jen bych se chtěla ujistit, že po tom, co mu to povím, bude schopen i nadále zůstat mým přítelem.

 Možná není tak pozdě je to přeci jen jedna schůzka. Co by se mohlo stát na jediné schůzce. Až se dnes večer vrátí domů, promluvím s ní. Myslím, že je to správné. Samozřejmě jen v případě, že i potom bude mít zájem zůstat nadále mou nejlepší přítelkyní.

„Nepřeji si, abys i nadále byla mou nejlepší kamarádkou.,“řekl mi Marc. Byla jsem šokována. Sdělil mi, že si potřebuje se mnou promluvit, ale nikdy bych si nepomyslela… Proč by to říkal? Co jsem provedla tak strašného, že je tak rozzlobený? Proč nemohu být jeho nejlepší kamarádkou.

Po vyslovení mého přání se rozplakala. Tohle jsem neměl v úmyslu, jen to nesprávně vyznělo. Pozvedl jsem ruku k její tváři a otřel jí slzy. Podíval jsem se na ni a nemohl jsem si pomoci a také se rozbrečel. „MILUJI TĚ, tak proto. Zkrátka už nemohu být tvým nejlepším přítelem.“

Slyšela jsem dobře, že mě miluje? Nejsem si jistá, možná jsem mu špatně rozuměla. Byl to Marc, kluk, s nímž jsem vyrůstala, který mi před nedávnem sdělil, že si přeje být mým nejlepším kamarádem. „Miluji tě, “ zopakoval Marc. Nemýlila jsem se. Měla jsem pravdu! „Také tě miluji.“ To jediné jsem ze sebe vypravila. Chtěla jsem mu říct, že jsem ho milovala a navždy budu. Chtěla jsem mu vypovědět, jak jsem šťastná, že je to jeho zásluha. Ale místo toho jsem se na něj usmála, myslím, že to věděl. I tak je stále mým nejlepším přítelem.

Řekla totéž; skutečně řekla. Představoval jsem si všechny možné reakce, ale na tuhle jsem nebyl připraven. Chtěl jsem jí do nekonečna opakovat, jak jsem šťastný a jak velice ji miluji. Nemohl jsem. Pohledem na její tvář a úsměv …jsem oněměl. A víte co, myslím, že to věděla. Musím být tím nejšťastnějším člověkem na celém světě. Nejen proto, že moje láska je opětovaná, ale současně jsem získal nejlepší přítelkyni.