VAROVÁNÍ: TENTO PŘÍBĚH NENÍ PRO LIDI BEZ FANTAZIE!
Špatná trefa – II.část
„Tohle mi dělá určitě naschvál.“ pomyslel jsem si. Johny pořád nikde. Stál jsem a díval se do lesa, odkud před chvílí vycházel praskot větví. Ticho. Jen občas zaškroukala nějaká žába na druhém konci zatopeného lomu. Byl jsem tam sám, úplně doslova sám. Jen Harry řezal svým chrápáním smrky ve stanu a holky spaly, jakoby ani nedejchaly.
Díkybohu moje hodinky ukazovaly asi 3 ráno a tak jsem se schoulil k vyhasínajícímu ohništi a tvrdě usnul. Vzbudily mě až holky s Harrym.
„Dělej, vstávej, Same, honem, musíš jít, něco jsme našli.“
„Co? Co jste našli?“
„Johnyho mikinu, ale není celá, je to jen cár hadru s dírou v zádech…“
Tohle mě probralo, vystřelil jsem ze země nekosmickou rychlostí. Ani jsem nepotřeboval kafe po ránu jako vždycky, když vstávám, do školy se mi nechce, zato tohle bylo něco důležitějšího. Co když se mu sakra, do pytle bez záplaty něco stalo?
„Tohle není normální, už jste se koukali po okolí?“
„Ne, chtěli jsme počkat na tebe. Mysleli jsme že budeš vědět líp, co dělat.“
„Vy nevíte co dělat…?“ zařval jsem. „To si snad ze mě děláte srandu, ne? Musíme Johnyho najít co nejdřív, kdoví, co se mu v tom lese stalo, nebo nestalo.
„Same neřvi na nás, jsme taky jen lidi. Ty si myslíš, že bychom odešli hledat Johnyho a nic ti neřekli? Já nevím, kdo vymyslel tenhle stupidní vejlet, ale já to nebyla. Chci domů a hned!“
„Nech toho Týno! Nehysterči, všechno se vysvětlí, ale jestli tu nechceš být s námi, tak si jdi domů, pak nám aspoň pošli poštovním holubem zprávu, že jsi dorazila.“ zavtipkovala Katka, která byla celkem v klidu na rozdíl od nás ostatních.
„Půjdu! Nebudu tu s takovýma idiotama a jednou slečnou Bůů někde trčet v lese.“
Týna si okamžitě začala ládovat věci do krosny a za chvilku měla sbaleno. Myslím, že jí to trvalo mnohem menší dobu, než když si balila na výlet.
„Sbohem, shnijte si tu jako to dřevo v lese!“ prohlásila a za pár minut jsem viděli jen její krosnu na horizontu.
Bylo devět hodin a vypadalo to, že bude zase celý den pěkně horko.
„Katko, ty se tu nebudeš bát, viď?“
„Ne, proč bych se bála, klidně se jděte kouknout po Johnym a já pohlídám naše věci, ale do poledne se vraťte.“
„Jasně, budeš naše polní kuchtička, jako měli vojáci ve válce svoje kuchtíky.“ prohlásil Harry, který měl hlad pořád a stále, ale kdejaká holka by mu mohla závidět. Nikdy nepřibral ani deko tuku.
„Fajn, jdi doleva, já půjdu doprava a vezmeme to okolo lomu a v půli se sejdeme.“
„Zatím se mějte kluci, ahoj“
„Čus!“
Tak a jsem zase sám…. Mám spoustu času na uvažování. Bloumám tu mezi stromy ale nikde nic nápadného, třeba najdu nějaký jedlý houby, který bychom opekli na kameni, nebo něco k jídlu, je fakt, že jsem se sice probral, ale žaludek stávkuje a začínám tušit, že budu mít hlad aspoň stejně tak velký jako má Harry.
Ta hádka mě celkem dostala, bylo to takový divný, zvláštní… Nikdy jsme se nějak nehádali, ale je fakt, že ztráta Johnyho je ta horší věc, co se nám tu mohla stát, každá pitomost se dá řešit, ale tohle je na palici. Týna si odkráčí kdoví kam. Stejně myslím, že se ještě vrátí a připlazí ještě dřív, než se vrátím já a Harry zpátky k věcem.
„ÁÁÁÁ Pomóóóc!“
Co to zas má být? Vždyť… vždyť je to Týna, jen ona takhle ječí. Běžel jsem tím směrem, odkud jsem křik slyšel. Na zemi se válela její bunda a o kus dál na větvi stromu viděl její šátek. Týna byla sice vždycky trochu exhibicionistka, ale že by se někomu ukazovala zrovna v lese? To je blbost, jako kdyby pro mě přiletěl celej fotbalovej tým Chelsea a odvezl si mě do Anglie.
Jenže bunda a šátek byly poslední stopy po Týně. No SUPER! Co teď? Musím jít dál, za chvilku už bude Harry v půlce a bude a mě čekat. Vezmu ty věci s sebou a pak se uvidí.
Jdu si dál, ale stráň je příkřejší a příkřejší.
„Au! Do pytle!“ sklouzla mi noha a já se svezl dolů k břehu lomu. Tečemi krev. Jasně červená krev a je jí dost a dost… Sundal jsem si tričko, obvázal si ránu a na sebe jsem si vzal Týny bundu. Ta by nadávala, kdybych jí tu její zelenkavou malinko zakropil svojí krví. Ta by dostala infarkt na místě a vůbec by se nezajímala o to, jestli bych mohl umřít nebo co by se mnou bylo.
Zvedám se a z dálky už na mně křičí Harry:
„Tak co ty náš transvestito, dal ses na modelovou dráhu?“
„Harry nedělej si ze mě prdelky. Tekla mi krev, tak jsem si to obvázal svým tričkem a vzal si Týny bundu.“
„No to koukám, že máš její bundu, ale kdes jí zatraceně vyhrabal?“
Všechno jsem Harrymu pověděl. Když jsem se rozhodli, že se vrátíme, něco se mihlo v křoví.
„Viděl jsi to taky?“
„Co jsem měl vidět“
„Něco se mihlo tam v tom křoví!“
„Kecáš, Same, seš jen po… strachy.“ Jo strach mám, na rozdíl od tebe, Týna i Johny se poděli kdovíkam a nevíme, jestli je v pohodě Katka.
Když jsme se vrátili, Katka nikde. Nekoupala se ve vodě. Jen oheň vesele plápolal a nad ním visel kotlík, do kterého nejspíš dala Katka vodu, aby zase bylo co pít. Namísto dostatku vody tu byla sotva loužička po dně. Zůstali jsme tu dočista sami dva a teď nám bylo jasné, že další rozdělení už si nemůžeme dovolit. Dal jsem nad oheň další vodu a celé odpoledne jsme jen seděli a přemýšleli, jak budeme pokračovat dál, někoho už najít musíme.
„Same! Už to mám! Nápad!“
„Tak to vyklop ty Einsteine!“
„No myslel jsem, že bychom…
2025 ©