Písmeno „L“

Monolog a zamyšlení obyčejné dívky nad city a vztahy dnešní doby. Monolog není zaměřen na nikoho určitého. 

Písmeno „L“

V šestnácti letech strávených na tomto světě jsem se smála a plakala, snažila se a nebyla úspěšná, přijímala a ztrácela, žila jsem a milovala. Nyní jedinou věcí, která mě trvale udržuje ve stavu zmatení je písmeno „L“. Ano, zjistila jsem, že slovo láska, příliš používané slovo vyslovuji s rozpaky. Má mysl byla v dětství přesycena Disneyovými filmy a pohádkami se šťastným koncem. Snila jsem o dni, kdy můj Krásný princ (samozřejmě vyšší než já, tmavovlasý a prostě skvělý) tryskem uhání na bílém koni k mému hradu, zasype mě květinami, přijede pod mé okno a zavolá „ Spusť své vlasy z okna!“ Vyšplhá za mnou a odveze mě, jen aby mě zahrnul nekonečným štěstím v krásném domě. Hmm… zdá se, že mi selhala paměť. Nebyl to tak docela sen, ale něco podobného. Můžete se mým dětským fantaziím smát, ale Zlaté knihy pohádek i Podivuhodný svět Walta Disneye mě nijak nepoškodily, nevytvořila jsem si díky nim nepravdivý pohled na svět.

Mou další fází byla preadolescence, smutné období. Můj život se brzy naplnil přítomností rovnátek a akné, hroznými historkami z bujarých večírků a zvěstmi o malých hrubých slaboších, z nichž se záhy stali „skvělí chlapíci“. Hmm… zmeškala jsem něco? Jaké zklamání jsem prožila? Mé naděje Popelky se zhroutily a shořely.

 Zjistila jsem, že mě rozruší ubohé návrhy a vzkazy jako: Chceš se mnou chodit? Vyber si: ano nebo ne. (A prosím odpověz mému nejlepšímu příteli Jerrymu a ne mě.) Interval mého nového království lásky měl rozsah závisející na rychlosti, jíž cestovala slova mého dvoudenního vztahu s novým chlapcem směrem ke kamarádovi, který byl poctěn doručením vzkazu o „rozchodu“.

Jaká úleva když byl prostředník vynechán a konkrétní otázky a odpovědi byly mezi členy mužského rodu a mnou vyměňovány přímo. Někdy na začátku studia na střední škole byl termín „randit“ nahrazen výrazem „chodit“. Myslím, že šlo o závažnou věc. Pozorováním výskytu davu formujících se párů byste nabyli dojmu, že zítra přijde konec světa, a proto všichni rodiče dali svým ratolestem povolení ke schůzkám.

Čím jsem starší, tím více zjišťuji, že jsem byla obdařena (předpokládám, že to mohu takhle nazvat) srdcem schopným velmi rychle se naplnit láskou. Pochopila jsem, že opravdu lze najít člověka, který sdílí podobné naděje a sny jako vy a jemuž darujete celé srdce. A tímto způsobem jsem poznala i bolest jako následek zlomeného srdce. Musím připustit, že žal prožívaný u „dětské lásky“ se v té chvíli zdá nekonečný. Ale brzy zjistíte jak posbírat kousky roztříštěného srdce, pečlivě je vytvarovat do téměř původní podoby (jakmile se jednou zlomí, nikdy už nemůže být stejné), a pak při projevech Romeů, pro něž jste přitažlivější a moudřejší.

Ještě mám před sebou kus života a mnoho lásky na rozdávání. I když už bych měla být praktická a poohlédnout se po citlivém muži, stále otáčím hlavu a kdykoli slyším „dusot koňských kopyt“,rozbuší se mi srdce. Stále čekám na svého Krásného prince. Je tam někde venku…