Louieho první polibek

♥Louieho první polibek♥

Je nádherný letní den, před mým nástupem do osmého ročníku. Dee půjde po prázdninách do sedmého.

   Dívám se na bůhvíkolikátý díl seriálu, zrovna si tam stěžují na své nevěrné manžele a manželky, zatímco jejich protějšky veškerá obvinění z nevěry odmítají. Náhle Dee přichází z koupelny a usazuje se vedle mě na pohovku. Tulí se a pokládá mi hlavu na rameno, stěžuje si, jak je kostnaté. Říkám jí, aby mlčela. Cítím její hlavu na svém rameni a vnímám také její upřený pohled. Dívám se na ni a usmívám se.

   „Co se děje?“ ptám se zmateně.

   „Nic,“ odpovídá potřásajíc hlavou.

   Tiskne se ke mně ještě o poznání více a já se cítím neohrabaně. Její paže jemně ovíjí mou a drží se mě. Tisíce myšlenek mi putuje hlavou a najednou… prázdno. Cítím její pohled, horko sálající z její tváře, která je těsně u mé. Dívám se na ni a sleduji z blízka její oči. Hledí zpříma a přišpendluje mě tím upřeným pohledem uzamykající mé oči do svých.

   „Nechceš mě políbit?“ ptá se sladce.

   Má ústa se otevírají, ale okamžitě zase zavírají. Uvědomuji si, že na ěm není zrovna pěkný pohled. Začínám se mírně potit. A co je ještě horší, cítím jak se její ruce vinou kolem mého krku. Na vtěřinu sklopím zrak, vnímám tu trapnost, a ona jako by ani nevěděla, co způsobuje. Opět upírám zrak do jejích velkých zelených očí. Jsem její odvahou unešen a záměrně mě děsí. Čas neplyne po minutách či vteřinách… po zlomcích vteřiny. Vlastně jediná existující časomíra je určena jejími nepatrnými pohyby.

   Na jejích rtech se pozvolna objevuje úsměv.

   Začínám se červenat a cítím, jak se mi krev hrne do tváří a připadám si hloupě, jako bych nevěděl, co mám dělat, což je bohužel pravda. A v tomhle momentě ji proklínám, protože ona mě nutí si takhle připadat; ona ví, jak na mě působí.

   Musím něco udělat. Mohla by následovat trapná otázka, třeba: „Nevíš, jak mě políbit, nebo co?“ nebo: „Jsi puritán?“ Anebo: „Co se s tebou děje, chlapče?“ Je až příliš blízko, postupuje ažpříliš rychle a její tvář je příliš těsně u mé. Působí příliš zastrašujícím dojmem. Je až příliš…rozkošná!

   Přestává se usmívat.

   Ó ne! Co si teď myslí? Jsem takový hlupák! Měl jswem něco udělat! Myslí si, že jsem puritán! Jsem! Takže co ?!?!?! Tak jsem puritán. Dej mi čas! Dej..mi…čas!

Navlhčí si rty.

Počkej.

Její tvář se sbližuje

Ach bože. Se zatajeným dechem pozoruji její rty, vytvářející její úsměv, předtím, než je přitiskne na mé.

Pomalu, něžně a sladce. Pouze její paže ovinuté kolem mého krku mu brání ke vzlétnutí.

Zdá se, že uběhlo několik minut, přestává mě líbat a vzhlédne. Její smaragdové oči září a ona se usmívá. Chichotá se a říká, že jsem rozkošný. Zírám na ni. Znovu se ke mně přitulí a sleduje televizi. Sedím tam, ohromeně na ni zírám…s přihlouplým úsměvem na rtech.

Páni.