Bublinová třída III.

Napsal Iven (») v neděli 30. 6. 2013 v kategorii Příběhy a povídky, přečteno: 885×
Zaujalo mě : eetgo.cz = eet zdarma a online521918-356791657758743-725575861-n_2.jpg

Bublinová třída – Není  bublina jako bublina…

3.díl- Tajemný dopis, hodiny smíchu a spolužák zachránce

         

      ,,Ahoj Anet, jak víš, moc mě mrzí to, co se stalo na tom plese. Chtěl bych, abys mi odpustila. Nechtěl jsem ti ublížit. Jestli chceš, můžeme se domluvit, někam zajít a popovídat si o tom…“  

       

             Zbytek dopisu byly jen výlevy pocitů, na který jsem fakt neměla ani žaludek, ani náladu. Na konci bylo napsáno:

            ,, Ozvi se mi brzy Anet. Tady je moje číslo 70-0 xxx xxx. Tvůj kámoš Adam.“

 Jo a z druhý strany byla básnička vážně zněla nádherně, ale byla od něj L .Dopis jsem složila, roztrhala na malý kousíčky a mrskla do koše.(A mrskla tím myslím, že jsem s tím fakt flákla a ještě spoustu kousků popadalo kolem. A nebyla jsem ani schopná to posbírat).

       ,,Už nikdy žádný zamilovaný dopisy dostat nechci. “ mlela jsem si celou cestu do třídy pro sebe. (Fakt, že mlela, přeříkávala jsem si to jako básničku nebo učivo co musím umět.) Ještě před vyučováním jsem si potřebovala namalovat na obličej nějákej obličej. Jak konstatovala Barča s Míšou, je třeba si na obličej nakreslit Poua J. ( Ty dvě mají hlášky, který za to stojí). Páč, protože, když jsem se ráno koukla do zrcadla i moje kruhy pod očima měly kruhy pod očima.

   První hodinu Zeměpis a já v duchu doufala, aby výsledky geografické olympiády, které jsem se měla dozvědět, byly aspoň trochu pozitivní. SUPER! POVEDLO SE! Jsem třetí a tím pádem ještě postupuju dál. Doufám, že to zvládnu a neztrapním se.

        Na Zemák máme mladého profesora Prokopa Bubna( Ty jména jsou fakt šílený J ).Mezi náma mu říkáme Bubák. Není zas tak mladej, je mu něco přes třicet, ale kdyby někdo nevěděl, že učí, klidně by si ho spletl se studentem. Vždycky nám Bubák s nadšením vypráví, kde byl, co se kde zajímavého vyrábí a tak podobně. Tyhle hodiny s holkama máme rády, protože mu můžeme skákat do řeči, i když se to nesmí. Rádi děláme různý blbosti. Áďa se hlásí a tak mám pocit, že za chvilku přijde moje role. Učitel ji vyvolal, Áďa sedí za mnou. Tyhle židle jsou snad stoletý a tak se mi zdá, že už několik lidí ji přede mnou rozebíralo. Moje role spočívá v tom, že opatrně, nenápadně vyndám příčku, která drží sedadlo. Áďa začala mluvit nahlas :

         ,,PANE PROFESORE….?“

         ÁÁ BUM! Spadla jsem perfektně, celá třída vybouchla smíchy. Jáchyma to vyděsilo tak, že se ke mně okamžitě vrhnul a ptal se, jestli mi nic není. Já se jen smála:,, Ne nic mi není, jsem naprosto v pohodě“. Zvedla jsem se a začala sestavovat svoje bidýlko s trnoží, neboli židli, jako LEGO stavebnici. Buben tam mele něco o naší bezpečnosti a o tom, že by byl nejradši pro to, abychom si každý koupil svojí židli a tu bychom si přenášeli. Tohle se mi zdá dost padlý na hlavu a čtyřikrát otočený vzhůru nohama jako přesýpací hodiny.

  Po Zemáku máme literku se starým profesorem Zajíčkem. Občas při zkoušení musíme mluvit trochu víc nahlas, ale jinak se to dá vydržet. Každej si přeje ať ho “Zája“ nevytasí.       

„ K tabuli půjde….“

 Krápník? Kdo to sakra je? Jo aha, Miky. Úplně jsem zapomněla, že se tak chudák jmenuje. Moje myšlenkový pochody jsou docela tak vedle jak jedle. Dostal dvojku, takže to pro něj nebude tak hrozná ztráta šance druhýho pololetí.

        Následuje velká půlhodinová přestávka. Sedím chladně v lavici a chroustám mrkev.

(Chroustám? Ano, ten křoupavý zvuk čerstvé mrkvičky, to je ono…). Připlouží se za mnou Tom s Kubou.

 ,, Co ti je ? Vždycky záříš a najednou tu sedíš jak kdyby ti uletěly včely.“

   ,, Nic jsem v pohodě…“

 Ach jo, Ti dva to na mě vždycky poznají, když nejsem v pohodě. Čapnou židli a sednou si oba vedle mě.

 ,, Tak to vyklop! Jde o ten ples? “ spustí jednohlasně.

 ,, No více méně jo. Adam mě zklamal. Je to/ byl to kámoš a najednou po mě vyjel. Chtěl mi dát pusu. Nevím, co ho to popadlo.“

,, Je do tebe blázen Anet.“  řekl Tom.

          ,,Jo, jenže on může mít každou, na kterou si vzpomene. Proč já, proč si vybral mě? “

        ,, Seš krásná a nepochybuj o tom!“ dodal Kuba a podal mi kapesník, protože mě to všechno dorazilo a pár slz mi stekl po tváři.

            ,, Usměj se a jdi se připravit na hodinu. Už tě necháme být, ale kdyby se cokoliv dělo, máš nás tady. Klidně mu rozbijeme to jeho namakaný ego, tu jeho bandasku, ukážeme mu směr krchov a ještě mu zamáváme pěstí před obličejem.“ řekli oba a Kuba mi dal ruku na rameno, aby mě podpořil. Já se přes rozmazanou řasenku usmála a ještě jsem dodala:

            ,, Neblázněte, to zas ne, kdyby se něco dělo, řeknu vám to.“  šla jsem se připravit na matiku, jak jinak než s P(r)outníkem.

 Venku je zataženo a tak musí rozsvítit. Bereme rovnice se dvěma neznámýma. Hlásí se Valča.:

            ,, Pane profesore? Mohl byste nám ještě jednou vysvětlit tu minulou látku?“

ozve se zezadu.

   P(r)outník je občas trochu vedle, na to, že má agrární rozum, tak jak to nazval, protože sedláci “prej nejsou“. Na to stačí selskej rozum, ale sedláci už nejsou, tak zkoumal půl hodiny, jakej ten rozum může být. Potom P(r)outník prohlásil, že rozum může být jen a jen agrární!

          ,, Vždyť jsem rozsvítil“. Třída je smíchy opět mimo. Rozsvítit a vysvětlit trochu jiný slova, ale přeslechnout se může každej….

           Následuje angličtina s Diblíkem. Jo! Profesor Díblík, vůbec to k němu nesedí, má trochu “pivní mozol“, ale jeho hodiny jsou dost srandovní. Dává důraz na výslovnost, a když nám vysvětluje rozdíl mezi slovy dost ohromně gestikuluje rukama. Jednou jsme nacvičovali nějaký rozhovory ve dvojicích. Jess (Jessice) místo angličtiny naskočila němčina a tak z ní vypadlo něco jako:,, Das ist super!“ Diblík se třískal smíchy za katedrou docela dlouho. Ájina přežitá, i když jsme brali jen nepravidelný slovesa. Hurá, zvoní a máme volnou hodinu. Jdeme na oběd.

        Školní jídelna-hrůza a děs, téma snad každý školy, až s výjimkou naší. Vaří tu skvěle, dneska máme pizzu..

         Po obědě mám Němčinu s profesorem Černým. (Konečně normální přijmení J, ale je bílej jak stěna, takovej albínek J).  Každou hodinu se nás ptá na nějaké otázky a my mu musíme německy odpovědět. Jenže já na němčinu nemám ani to nejmenší pomyšlení, hlodá mě to, co udělám po škole, končíme totiž stejně jako Pohodáři. Kašlu na něj, budu chladná jako led, snad to zabere. A sakra! Koukla jsem se na profesora, určitě se mě na něco zeptá. Do prkenný ohrady a už je to tady. Třída čeká na moji odpověď… Nečekaně jsem z toho vybruslila originální odpovědí a třída vyprskla smíchy. Němčinář nade mnou radši zavřel oči. Asi poznal, že jsem mimo. Nevadí, stává se.

            O pár minut později zvoní a my běžíme z nejvyššího patra až do  “sklepa“. V šatnách je fakt tma jak v pytli. (Myslím, že za chvilku moje podvědomí pocítí silnou paranoiu, protože v takových koutech nikdy nevíte J .)

            Po škole jsem se dohodla s Kubou, Tomem, Davidem, Matějem a Ondrou, Gabčou, Barčou, Erikou, Peťou, Áďou a Jess, že půjdeme do města. Řeknu vám, shopping odpoledne s klukama? Perfektní! Tolik srandy jsem nezažila několik měsíců určitě. Jsou nejlepší!      Potom, když už byl čas jít na autobus, Kuba se nabídl, že mě doprovodí. Jenže v půli cesty jsme potkali koho jiného než Adama.

           Šel proti nám po ulici, když mě spatřil, rozběhl se ke mně. Lekla jsem se a upustila tašky na zem. (Lekla? Ano ,jak když lekne ryba.)  Z Adama táhnul alkohol, byl dost na mol. Docela se divím, že mohl běžet a nevrazil do lampy. Snažil se mi dát pusu, ale odtáhla jsem ho od sebe a snažila se ho zeptat, co se stalo, ať se jde domů vyspat a zapomene na všechno. I na mě. Kuba zakročil. Začal křičet. Ne křičet, přímo řvát na Adama, že jestli mě nenechá na pokoji a udělá mi něco, že si to s ním vyřídí.

      Moje nervy byly opět někde na dovolený. (Úplně si představuju, jak moje nervy leží na Hawai u moře a jsou natřený opalovacím krémem. Dost praštěná představa. J ) Kuba už držel Adama pod krkem a měl napřaženou pěst. Vrazil mu ji přímo do oka a přes nos. Radši jsem je od sebe odtrhla, než se zabijou, protože bych musela volat policemany a záchranku a zítra by to řešila celá škola, co se stalo. Kuba praštil s Adamem na zem a nechal ho ležet. Bylo mi ho líto, tekla mu z nosu krev, ale on se sebere, byla jsem si jistá. Ještě jsem stihla napsat esemesku Robinovi ze třeťáku, který bydlel nedaleko a bal Adamův kámoš. Rychlá odpověď přišla hned. Do deseti minut Robin přiběhnul a o Adama se postaral. Bylo skoro pět a ve čtvrt na šest mi jel bus. Klusali jsme s Kubou co nejrychleji na zastávku. Uf! Stihli jsme to a ještě mám pět minut čas.

          ,, Kubo, děkuju ti hrozně moc, nevím, co bych tam sama dělala. Ještě, že jsi tam byl. “

         ,, To je v pohodě, moc rád jsem ti pomohl. Jestli chceš, dojdu ti naproti zítra ráno na zastávku.“

          ,, Není třeba, myslím, že Adam se neobjeví ani ve škole. Bude mít kocovinu a já budu moci být aspoň den klidná.“

         ,, Dobře, ještě jednou nemáš zač. Uvidíme se zítra. Ahoj. “ řekne Kuba a obejme mě.

         ,, Tak zítra, ahoj. “

Nastoupila jsem do autobusu a vydala se směr domov.  V mp3 mi hrála Biffy Clyro - Biblical Trochu jsem usnula, u mě už klasika. Ještě že nikdy nepřejedu mojí výstupní stanici. J

Další den ráno jsem do školy dorazila docela brzy a první hodinu jsme měli jak jinak, než chemii. Profesorka Nolanová, na to, že byla mladá, používala tmavší líčení. Dnes měla tmavé stíny. Přihlásila se Sabča a zeptala se. :

        ,, Paní profesorko, on vás někdo praštil? “ Celá třída se smíchy válela po zemi.

        ,, Hned po ránu, to máme zábavy, raději si zopakujeme minulou látku …“  a začala se nás ptát na vzorečky.

Následovala angličtina s Diblíkem. Překládali jsme texty z knížek. Nuda jak v krematoriu.

( Ano, mám takový krvavý až krutě zabijácký poznámky, ale většinou je nedávám najevo J ).

 O velký jsem s Gábi ke kopírce, protože si potřebuju okopírovat zadání písemky od Aktiváčů. Jejda! Vyměnili kopírku, tamta už mazala a mačkala papír. Moc se to nedalo.

Kopírka jako vždy vypnutá…

          ,,Kde se to sakra zapíná? “

Obcházím kopírku kolem dokola, až pak dole z leva objevím čudlík k zapnutí. Samou radostí na Gábi zakřičím:

         ,,Kudla, tady se to zapíná! “

( Trochu jsme si s Gábi upravily slovníček slov, co se pro holky nehodí, proto ta kudla a zní to mnohem líp J).  Gabča vyprskla smíchy…

     Po přestávce máme historii s P(r)outníkem. Bereme Bostonské pití čaje. Překlad do angličtiny Boston Tea Party je k smíchu, protože to vlastně žádná párty nebyla. ( Párty ? To tam po sobě házely balíčky čajů a pili mořskej čaj s rybím tukem, protože ty ryby lekly ? Fujky! ). Na konci hodiny se Ondra zeptá: ,, A pane profesore, máme tohle vůbec probírat v prváku? “ Jáchym se smíchy neudrží a spadne ze židle… Po vyučování mi zapípala rozčtvrcená esemeska z internetu…

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad
Líbí se vám Bublinová třída?
(5 hlasů) 62,5 %Ano
(3 hlasů) 37,5 %Ne

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Článek ještě nebyl okomentován.


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
[*1*] [*2*] [*3*] [*4*] [*5*] [*6*] [*7*] [*8*] [*9*] [*10*] [*11*] [*12*] [*13*] [*14*] [*15*] [*16*] [*17*] [*18*] [*19*] [*20*] [*21*] [*22*] [*23*] [*24*] [*25*] [*26*] [*27*] [*28*] [*29*] [*30*] [*31*] [*32*] [*33*] [*34*] [*35*] [*36*] [*37*] [*38*] [*39*] [*40*] [*41*] [*42*] [*43*] [*44*] [*45*] [*46*] [*47*] [*48*] [*49*] [*50*]   [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel devět a deset