„Začíná noc“ – „Drž hubu!“
Ahoj, je 4.9 – středa a já se přistihla při myšlenkách, že už jsem dlouho něco nenapsala. Před třemi dny nastal ten čas, kdy se všichni školou povinní musí vrátit do těch tvrdých dřevěných sbitých prkének, kterým se říká lavice. Samozřejmě, že na každého z nás čeká ve školním roce něco dobrého. Neříkám, že doufám v zázraky, ale teď mě pomalu moje dobrá mysl opouští a já se začínám uzavírat do sebe. Nechtěla bych zas klesnout někam nízko. Tápu, ani nevím kam. Hledám, pokouším se najít tu lepší stránku sama v sobě, protože pociťuju, že si budu sepisovat poslední slova před tím, než si něco udělám (Třeba kafe – s ironií).
Keep calm and be strong ♥ - ať už mě čeká cokoliv, nebudu to vzdávat, protože vždycky se blýská na lepší časy. Stačí vytrvat ve větru i vichřici. Za poslední tři dny jsem si vyslechla spoustu zajímavých i nezajímavých věcí. Člověk musí umět vypnout, jinak by zcvoknul. Buď jsem se zcvoknout nestihla, nebo umím vypnout, nebo jsem se zcvokla a nevím to. Mám na vybranou…ale ne moc dlouho, protože: „Začíná noc“ – „Drž hubu!“
Poslední týden prázdnij jsem chkdila na brigádu, užila jsem si to. V neděli jsem byla sama doma a tak jsem se rozhodla se podívat na některý z filmů, které jsem si napsala na svůj seznam. Vybrala jsem si Poslední píseň. Je to sice takovej „doják“ a od půlky filmu jsem brečela jak želva, ale film se mi opravdu líbil. Zase mě to nutilo přemýšlet, i když jsem myslela, jen na blbosti. Nevadí, někdy se každý potřebuje emočně vy….vypotit? Potřebuje emočně vypnout? …prostě slzy občas léčí. Někdy vám sem možná napíšu můj seznam filmů a knížek co mám ráda.
Jako každý středoškolák nesnáším nakupování sešitů a učebnic. Přemýšlet co na co potřebuju, na to prostě nejsem. Pondělí byla chvilka, ale třeba úterý jsem si vyzkoušela natvrdo nejdelší maximální rozvrh. V pondělí bylo všude v papírnictvích pěkně narváno, ale já tam musela, takže jsem po připlazení domů byla skutečně domlácená. Ještě, že jsme se neučili. Začínám najíždět do starých kolejí, zajela jsem se celkem v pohodě, protože vstávám extrémně brzy. Na pár výjimek se nic nezměnilo a jsem za to ráda. V pondělí odjíždíme se školou na náhradní výlet za prvák - na rafty. Říkám rafty, ale z původních čtyř dnů rafty budou jen jeden den. Zbytek budeme jezdit pěškobusem/ spoléhat na svoje nohy. Snad to bude fajn. Přeju si, ať se vyvede počasí, protože onemocnět na začátku roku není nejlepší.
Nevím, jak to přes školní rok budu všechno stíhat, učit se, blog, školní časopis, místo pro sebe, pomáhat doma a řešit svoje okolní záležitosti, který já fakt nerada. Často se nachytávám při tom, že vymýšlím jak před sebou utéct. Nefungujou překážky, utíkám před problémy, před sebou. Někdy bych prostě něco vynechala, protože se mi to nezdá tak důležitý. Někdy si říkám, že si věřím až moc, protože, když vidím něco špatného, mám chuť dotyčné lidi nakopat. Ignoruju všechno, nevšímám si. Teda vlastně všímá, ale nedávám to znát. Snažím se si dávat možnosti a další šance, jak složit zkoušku sama se sebou. A jak si pomáháte vy ?
2024 ©