Všechno dohromady..., léto začalo
Ahoj,
Je neděle 29. června a je krátce po půlnoci. Za poslední dobu jsem měla víc času, ale pořád jsem napsání článku tak nějak odkládala. Pořád se něco děje, tak se pokouším dávat pozor všechno si tak nějak pro sebe mapovat. Řekla bych, že je to taková příprava do budoucna… poučení z chyb ostatních a tak.
Musela jsem přerušit, byla jsem hodně unavená.. Omlouvám se!
Dneska je 13.7. a je mi celkem fajn. Sice mám trochu strach ze zítřejší cesty do neznáma. Takový výlet na jeden den, nic hrozného… Bude to jedno velké tajemství. Třeba vám o tom povím víc v dalším článku nebo odstavci.
Poslední dva týdny jsem doma, chodím ven na procházky… teda, když zrovna neleje jak z konve nebo pokud z nebe nepláče milion opuštěných a zlomených srdcí (Ty srdce mě napadly teď ani nevím proč, ale klidně by to mohlo tak být.) Začalo léto. pokud vás zajímá můj prospěch, prospěla jsem, i když někde s odřenýma ušima. Na nový školní rok mám trochu motivace a s kámoškou se budem jedna druhou hecovat do učení. Chtěla bych stíhat psaní článků a celkově snížit a nebo úplně odebrat mojí prokrastinaci.
Poslední týden jsem byla sama doma a měla jsem dostatek času přemýšlet o životě, budoucnosti a současností. O lidech a pocitech…. Mívám občas takový rozhovory sama se sebou, říkám tomu filozofický kecy a někdy bych se za to i ukamenovala. Myslím na blbosti a moc dopředu. Říká se, že ženský dokážou vymyslet milion následků něčeho co se děje/ co se může stát. Ale je fakt, že moje intuice je v poslední době dost silná a proto jedno z těch řešení/ nápadů/ uvědomění aspoň z části zapadá.
Kolem mě se děje spoustu věcí, ale překvapení – ty příjemný jsou stejně ze všech nejkrásnější. Občas z toho nemůžu usnout, jindy se mám chuť smát…
!3Cp>Někdo mi jednou řekl, že je rád, že mám lepší náladu, že vzpomíná na časy, kdy mi nebylo do zpěvu, a já se trápila. Pak najednou vím, že si můžu být zase alespoň na chvilku jistá a že se občas přece jen někdo najde a podrží mě i v tom nejhorším…Viděla jsem včera film, který ve mně vzbudil obrovskou reakci… film skončil, pro někoho bez konce, jiné koncem i když tragickým… moje zamyšlení je na trochu více řádkům, než zkušenost unese a proto to nechám zase na příště… Ach, nesnáším tu svoji prokrastinaci.
To samé odkládám čtení knížek na poslední chvíli. A vím, že školní četba k maturitě nepočká… I když naposledy jsem přečetla: Hvězdy nám nepřály. Poslední čtvrtinu, nebo spíš třetinu jsem probrečela, ale to proto, že jsem na takový konce cíťa. A zajímalo mě, proč to všichni tak žerou. Myslím, že víc mě bude bavit film, který si buď stáhnu anebo pokud ho někde budou opakovat tak na něj skočím do kina… Je to zvláštní knížka a rozhodně to s váma udělá něco, co byste asi nečekali. Donutí vás to přemýšlet nad časem, který máte…
Pokud jste četli článek o utopenci (ano, ano, myslím můj mobil) tak náhradu už mám, je to pohoda, docela rychle jsem se na tom naučila, akorát na qwerty není Y ale Z takže qwertz, což mi ze začátku dělalo problém a nakonec jsem si zvykla. Jediné co mě stále mrzí, jsou telefonní čísla, která jsem ztratila a některé poznámky které jsem měla uložené… ale čas jde dál… Hodlám ještě napsat Youtube koutek a ještě ty dva slíbené články: Dojmy z filmu, cesta do (ne)známa a možná i třetí a to jsou knížky… moje oblíbené. Tak snad zase brzy!
2024 ©