Velké balení a zákon padajícího hovna
Čauky, druhý týden je ve své polovině. Dnes se píše datum 10.7. – středa. Zítra frčím na svojí první brigádu jak už jsem říkala. Dnes celé odpoledne jsem „lítala“ po všemožných obchodech a sháněla to, co jsem zapomněla. Stejně mám pocit, že nemám vůbec nic. Balím a balím. myslím, že za dnešek mám v nohou tak sedm kiláčků určitě a to ne jen z tžoho, že lítám po byte K počítači jsem se dostala až teď. Po táboře pro vás chystám povídku. No možná to bude na pokračování, protože se vždycky až nesnesitelně rozepíšu. A něco polonového z hudby. Doufám, že se vám to bude líbit. A teď už téma dneška. Je to můj názor tak jak ho cítím. Je mi už teď jasné, že budu mít spoustu komentářů že jsem hloupá, a že to tak není, ale já to tak prostě cítím.
Zvláštní zákon padajícího hovna. Napíšete dílo. Ono se líbí a vám naskakuje oblíbenost jak houby po dešti. Píšete dál a hele, zase se líbilo. A šup objeví se další, kteří si vás uloží jako oblíbeného pisálka. Netvrdím, že to člověku neudělá dobře u dušičky. Udělá a jak. A jak tak couráte po dílech, zaregistrujete pár komentářů, nad kterými se pozastavíte. Ne proto, že nejsou lichotivé, ale proto, jak jsou podané. Čiší z nich nadřazenost, povýšenost, ba i nevybíravá slova. Říkáte si, no jo, co naděláš, i tací jsou mezi námi. A pak přijde okamžik, kdy už vás takový komentář urazí. Prostě to tak cítíte. Říkáte si, zkusím zjistit, jak bude dotyčný reagovat, když mu vrátím stejnou měrou, a napíšete „dílko“, kde vyjádříte svůj názor na autora drsných komentářů, a prásk. Strhne se lavina. Okamžitě se objeví věrní toho, koho se dílko týká, a začnou útočit. Snaží se vás zastrašit, urazit a donutit, abyste tu „debilní“ věc okamžitě smazali. Když to neuděláte, komentáře se vrší a vy se dovídáte věci, kterých ani netušíte. Jak jste omezený, že tomu vůbec nerozumíte, neumíte psát a váš názor je naprosto špatný, protože vy přeci nechápete, že to s vámi ten, co vás uráží, myslí dobře. A nejlépe by bylo, abyste okamžitě zanechal psaní, protože to stejně neumíte. A teď máte na vybranou. Buď rezignujete a pro svůj klid dílko smažete a ona smečka se stáhne a bude hledat dál, jestli se náhodou někde není někdo stejný jako vy, aby mu vysvětlila, že tudy teda ne, a vy si dál budete v poklidu vkládat svá neumělá dílka a doufat, že vás budou číst. Anebo to nevzdáte, budete si stát za svým názorem a pak uvidíte následky. Houfem vás začnou opouštět „fanouškové“. Jaký k tomu mají důvod, když se jim doposud vaše psaní líbilo, můžete jen spekulovat. A opět máte na vybranou. Buď budete psát pro těch pár, kterým se opravdu to, co píšete, líbí. Nebo to prostě vzdáte a půjdete jinam. Nebo je další varianta a tou je změna nicku a začít tak říkajíc od píky. Vymazat díla, protože uveřejnit znovu už ta, která tu byla, je riziko, že vás někdo pozná. Nejsem z těch, co prchají z boje jen proto, aby se stali neoblíbenými. Stojím si za svým názorem a raději budu vědět, že těch pár, co zůstali věrní, jsou opravdu přesvědčeni, že se jim mé psaní líbí. A ne, že zůstali jen proto, abych jim dávala příznivé komentáře. Přiznávám, ráda dávám kladné komentáře, a pokud se mi dílko nelíbí, raději se zdržím. Není to proto, že bych se bála, ale nejsem spisovatel a tím pádem nemusí být můj názor na dané dílo objektivní. A myslím, že i kdybych byla dobrý spisovatel, nikdy bych neměla tolik sebevědomí, abych druhým říkala, jak mají psát. Za staletí je dokázáno, že to, co se líbí jednomu, nemusí se líbit druhému … viz Picaso. Mně se třeba nelíbí, a přesto je slavný a obdivovaný.
Na světě je hodně věcí, kterých mám důvod se bát, ale psaní k tomu nepatří. Poslední dobou mám pocit, že na tomto světě stoupá strach. Bojíme se říct svůj názor, abychom neměli problémy. Demokracie je zkreslená a jaksi pokřivená a přizpůsobená těm silnějším. A ti slabší se raději stáhnou. To je můj názor a teď mě můžete začít kamenovat.
Krásných pár dní - jen sem možná nahážu básničky. Hezké prázdniny.
2024 ©