Touha je zázrak, kámo zázrak
Ahojky, dneska je 25.7. – čtvrtek. Předem se omlouvám za včerejšek, že jsem nestihla nic napsat, ale celé dopoledne jsem lítala po městě a zařizovala věci a odpoledne, v tom úmorném vedru, jsem šla fotit se ségrou ven, protože si má drahá sestra přála novou profilovku na facebook, čím to ona vždycky zdůvodňuje. Ale musím se pochlubit, mám opravdu krásnou ségru, jsem na ní pyšná. K večeru jsem se šla ještě projít do polí, jen tak sama. Bylo to úžasný, někde už sekli kombajny, ve stráních cvrkali cvrčci… Prostě romantika jako ten velkej kus dobytka, co dává mléko.
Řeknu vám, že jsem ještě nenarazila na někoho, kdo by předemnou padnul na ústa, nebo sebou alespoň plácnul o zem. To jsem včera takhle seděla na lavičce a chytala z čekání na autobus alespoň wifi, pak už jsem chtěla jít a tak jsem se zvedla z lavičky a pomalu se rozcházela. Souměrně se mnou, ale o kousek dál šla rodinka, tatínek, maminka a za nima ťapal malej prcek. A jak já pomalu šla, koukal se na mě a chudák malej plácnul s sebou na zem, ale ani nebrečel. Pořád se koukal na mě.
A asi za třičtvrtě hodinky spadla malá holčička na náměstí. Nechápu, proč se ti dva koukali na mě a proč spadli na rovině, ale to je asi jedno.
Dneska mě čeká snad trochu relaxu po brigádě. Žádný peckování třešní, přebírání rybízu na šťávu, NIC.
Večer jsem si psala s kámoškou, vždycky žasnu nad tím, jak jsme se od školky mohli najít, rozumíme si, říkáme si všechno je to můj Diamant. Máme toho tolik společnýho. Jsem za to ráda.
Teď koukám na to jak vstává sluníčko a ozařuje můj pokoj svými paprsky, nemám energii, cítím se přešlá, jak jinovatka v lednu. Bez nápadu aktivity, chci něco zažít, ale sakra NE SAMA. Všichni si vypadnou k moři, nebo někam a já vařím obědy, uklízím, myju nádobí a chodím denně aspoň na hodinku ven do polí, pročistit si myšlenky. Najednou nechci přemýšlet, nechci se trápit, chci udělat něco spontánně, něco za co mi nikdo nic nevyčte, něco, za co by mě nikdo nikde nedržel. –Toužím zažít vlastní sen! Toužím prožít každý svůj den!
Nechci zákaz, z touhy strach, oči na stopkách! - Touha je zázrak kámo zázrak… A je to sen, jen sen. Něco zažít. Chci toho moc?!
Kdo by chtěl prožít jen tak prázdniny forever alone? No to asi nikdo. Říká se, že nějaký program se vždycky najde, ale já zatím nevidím nic kloudného.
Jinak teď když mám v noci – po večerech- chvíli čas tak píšu, píšu a píšu, takže za nějaký ten čas si budete moci přečíst další tvorbu. Dneska sem hodím další menší kousek. Snad se bude líbit.
2024 ©