Huhů, je čtvrtek, tak jsem se přece dočkala - 11.7. a já jedu na brigádu. nikoho, ale absolutně nikoho tam neznám, takže je to o to lepší/horší. Venku se hrozně mračí takže nevím, jestli po cestě nezpanikařím. Mám vždycky ze všeho děs když někam jedu a má pršet. Tady dole máte vůbec mojí první básničku. - její vzrod se datuje na 29.12.2011 :D psala jsem rok a půl přibližně, pak jsem to nějak zazdila. a teď bloguju. Abych splnila slib, který jsem sama sobě zavázala, budu sem házet alespoň básničkyz archivu Jsem hrozný střevo :D ruce semi klepou a není mi nejlíp, to asi tou trémou. Samozřejmě, že se budu celou hodinu a půl cesty uklidňovat, že se nic neděje. Mějte se tu hezky. Vaše Iven :)
Cejtím se divně (by me)
Nemůžu mluvit, nemůžu spát
Chce se mi brečet chce si mi smát...
Nic už není co bývalo...
Chci aby bylo mi veselo
Zima bez sněhu a Vánoce bez pohádek.....
snad bude více něhy a méně hádek
Něco ztrácím a nevím co...
v noci se budím a nevím proč.....
Spiknutí věcí se možná děje..
nic nevím....snad někde bude alespoň kousek naděje.....
Naděje něčeho naděje v nic nic nemá rub nic nemá líc.....
ale proč jen to všechno kolem zebe..
ztrácím kus sebe ztrácím tebe
ztrácím přítele co při mě stojí
tak jako slza co se v kapku spojí...
Slzy si již neutřu a nebudu se nikdy smát.
Dnes večer neusnu a nebudu klidná spát,
Nepláču pro to, že jsi mě měl jen kdysi rád,
Ale pro to, že až ty jsi mě naučil opravdu milovat.
S tebou jsem poznala pravou, časem umírající lásku.
Až ty jsi mě způsobil na čele velkou bolestivou vrásku.
Tahle jizva zamilovanosti se dlouho hojí,
A toho se mé křehké srdce nyní bojí....
2024 ©