Seš snad upír ?
Čááu! Dneska máme ? 30.7. – úterý.
Dneska jsem podstoupila dobrovolně první den česnekové brigády. Řeknu vám, nebylo to vůbec hrozný tak, jak jsem myslela. Ráno, před odchodem na autobus jsem mluvila se ségrou. Mimochodem, pokaždý se nových věcí ukrutně bojím, ani nevím proč. Tak jsem tak na ségru: „Ty hele ségra? Víš, že se dneska ani nebojím?“ Ségra samozřejmě nezapomněla být originální a pronesla: „Seš snad upír?“ Po ránu ve třičtvrtě na sedm jsem byla značně unavená (to máte tak, když vysedáváte na internetu povídáním s kámošema) a tak mi nějak nedocházel smysl věty. „Proč upír?“ zeptala jsem se ségry. „Ty se snad bojíš česneku?“ V tom mi to došlo. Ano, upír přece nesnese česnek. Měla jsem sto chutí ségře opáčit, že se moc dívá na Stmívání a podobný blbouny.
To už jsem ale “zdrhala“ na autobus. Ten klid, když usednu do autobusu. A ten neklid, když v tom autobuse jedete asi čtvrt hodiny sami, protože touhle dobou jsou buď všichni v práci, nebo ještě spí. Jsou přece prázdniny!
Jak tak čekám na odvoz na brigádu, sedím na lavičce a pozoruju lidi kolem. Nechápu, jak holka může jít ve větru, podmračeným počasí v sandálkách, minisukni a tílku, že jí není zima. Brrr..! Pomalu už jsem tam z nudy začala k sobě mluvit samomluvou. Ještě, že pět šestin lidí tvoří sluché obyvatelstvo.
V devět jsme dorazili na brigádu a začali “makat“ ve stodole. Stříhali a vázali jsme česnek ze svazků. Čas docela rychle utíkal. A za nějakou tu dobu jsme začali dokonce dělat nějaký kravinky. Dostat česnekem po hlavě? No problem. Hlava po pěti minutách ani nebolela, nebyla to zas taková šleha. A navíc to bylo omylem. Stane se. A abych to oplácela? Takovej kruťas nejsem.
Je úplně v pořádku se vrátit domů až v půl pátý, určitě jo. Jsem zvědavá, jak to doklepu. Zítra pokračujem. Měla bych jít dřímat“, ale spát se mi nechce. Jdu ještě na něčem máknout. Třeba něco napsat…
2024 ©