Born this way 22.1.
Neuvážené slovo nezabíjí smrtelné tělo, ale smrtelně raní nesmrtelnou duši.
Jak asi dobře tušíte z titulku ano, narodila jsem se tuto středu. A dokonce už po sedmnácté. Mám z toho trochu radost, trochu obavy, co mě asi čeká? Bude to jiný rok, než byl ten předešlý?
Nevěděla jsem absolutně nic, až do pátku, kdy jsme měli s našima a ségrou všechno oslavit. Jako dort mi mamka vytvořila tužku. Vypadá fakt hrozně nádherně, jako opravdová, ale poněkud větší a těžší tužka. Možná se ptáte, co jsem dostala za dárek, co to asi tak mohlo být. Mamka mě už asi měsíc předem napínala, dávala mi indicie, s kterými jsem také na nic, opravdu na nic nedokázala přijít. Nenapadlo mě to. A pak BOMBA! Ten pocit překvapení. Nevěděla jsem, co mám v tu chvíli říct, dělat nebo cokoliv jiného. Jen jsem věděla, že to pro mě znamená a bude znamenat hodně. Ovlivní to část života, ovlivní to to, co mám ráda a doufala jsem, že mi ten dárek ukáže trochu směr kupředu.
Stalo se tak a já se dnes 25.ledna brzy ráno vyhrabala z postele, vypravila se a odjela na autobusovou zastávku, kde jsem vyčkávala na autobus směr hlavní město České republiky. Metrem jsem dojela na stanici XY a pěšky asi 100 metrů pokračovala k cíli. Cíl byl jasný Kurz tvůrčího psaní. Je to něco skvělého, za ten den jsem toho vstřebala tolik názorů, podnětů, teorie… Snad bude moje psaní kvalitnější, snad mi to dá něco víc, než mám teď.
-
Přání číslo 1 – začít víc číst včetně povinné četby
-
Přání číslo 2 – napsat víc lepších povídek
-
Přání číslo 3 – ničeho se nebát, protože ze všeho může něco být
-
Přání číslo 4 – zkvalitnit svoje kontakty a začít komunikovat s lidmi
-
Přání číslo 5 – šetřit peníze na další kurz tvůrčího psaní,ultrabook nebo hybrid a na autoškolu
Chci moc nebo málo? Pořád mám ještě trochu nutkání se opakovat, ach, ta lhostejnost ta nekreativita, to mrhání časem ostatních lidí… a stále, stále a stále mi chybí zpětná vazba k blogu, k tomu, co dělám, i když spousta článků jsou pořád jen tady a pořád je to typ deníkový.
Asi brzy jen co se k tomu po odevzdání pololetní práce z češtiny dostanu, začnu dělat tu novou rubriku, myslím, že z toho pár článečků bude. Bude to lehce psycho a depresivní, lehce radostný, lehce reálný, lehce ze života… samozřejmě i lehký překvapení, bez překvapení není nic. Bez překvapení je to zkrátka nuda.
Povídka/příběh/kniha může být třeba jako dům, samozřejmě, že může spadnout, ale vždycky je fajn znát alespoň trochu základů. Chce to motivaci, chce to posun vpřed. Celý vývoj lidstva je posun vpřed. Možná to všechno s tím domem nesouvisí, nebo to nedává jasný cíl, ale prakticky to sedí. Všechno by mělo mít vývoj, protože jednou zjistíte, že potřebujete řešit nebo umět něco víc, proto se mění technika, počítače a mobily mají operační systémy, člověk chodí, učí se, jedná, zvířata loví, vznikají nové druhy…
Je čas, zaplout do peřin a nechat se unášet na vlnách snů a nadějí budoucnosti
Mějte se krásně, Vaše Iven