•No prostě fuj!•
Ahóóój! – Ano, úterý – 6.8. je tu! Teď jsem si dala takovou menší pauzu, nebojte, nezapomněla jsem na vás. Jen jsem prostě neměla čas, nebo jsem ho mít ani nechtěla. Říkala jsem, napíšu to večer a pak… proč teď už je pozdě. Každopádně jsem nasbírala pár námětů…
Jinak u nás doma? Vůbec nic novýho, mamka má dovolenou, takže teď si já opravdu užívám ty opravdový prázdniny. Mmmm miluju domácí malinovku. Včera jsem se byla na dvě a půl hoďky projít ven úplně sama, no prostě bájo.
Když jsem tak v pátek jela na ten slučák, říkala jsem si, jo, to bude ok, všechno v pohodě. Asi jsem se trochu zmýlila. Nějak mi to nesedlo. Vedro, dlouhá cesta… no prostě fuj!
Jedu si takhle autobusem do města a baví se tam dva chlápci. Jeden děda, tomu mohlo bejt kolem sedmdesáti a druhej ten tak kolem padesátky. Tomu druhýmu někdo volal na mobil, no, a když to vyřídil, tak na toho dědu: „ Za vás nic takovýho nebylo a taky jste existovali, žejo?“ A jak jsem je tak poslouchala, nějak jsem si začala uvědomovat, že před čtyřiceti lety vážně nikdo nevěděl, co je to mobil, televize byla v plenkách- byly dva programy z toho jeden šel jen některé dny, a internet?! To už vůbec! Všichni vyrostli na zděděném oblečení, elpíčkách, skákala se guma, hrálo se na zloděje a lupiče, hrála se šipkovaná, všechno vydrželo dýl, včetně vztahů, byly tu i kvalitní potraviny, ne, že byste se báli sníst rohlík, abyste se neotrávili, kravským mlíku (ne, tý vodě co se prodává v supermarketech).
Teď kluci chodí do posilky, a hrajou Minecraft a podobný ptákoviny, ve třinácti už se baví skoro bez zábran o sexu…Holky se malujou už od deseti, zvrací a dělají ze sebe bulimičky nebo anorektičky, nebo schválně nabírají, protože nechtějí zažít to, že jim někdo ublíží. Začala se natáčet zesměšňovací videa, holky se fotí v plavkách před zrcadlem. Lidi mění postoje, aby je někdo nevyhnal, neseřval, nesmet. Všude je tolik nejistoty. Všichni ze stresu začali kouřit a pít, řešit problémy tam, kde možná vzniknou další
Holky věří tomu, co slyší, kluci tomu co vidí, proto holky nosí make-up a kluci lžou.
Všechno se tak nějak změnilo. Jsem ráda, za to, že počítač jsem měla k dispozici až někdy v deseti a to ještě bez internetu a hrála jsem maximálně Klubíčko. Tohle je prostě to, že technika mění lidi a lidé se navzájem ovlivňují a mění. Jednou nás všechno zabije.
Ten pátek si jdu takhle po městě a všude plno kuřáků. Uchvacuje mě to, že lidi i v tomhle vedru mají na tu cigaretu chuť. Nekouřila jsem, nekouřím a ani začínat nebudu (Jednak z toho, že to mám ze zdravotních důvodů zakázaný a za druhý mi to přijde prostě hnusný). Stačí, aby mi někdo ten dým smrti fouknul do xichtu a uvnitř mě to vře a řve vzteky. Vyhýbám se tomu, co nejvíc to jen jde, samozřejmě to bych musela bydlet sama, abych se těch všech kuřáků zbavila. Stačí jít parkem a někde tam v koutku to „třináctky a třináctkové“ spalujou ve velkém. Je mi to jedno, je to jejich zdraví, jsou to oni a měli na výběr, mohli říct ne. Ale je mi z toho fakt blbě. Samozřejmě, že na slučáku nebyla jen naše třída, to je mi jedno, ale nad tím jedním stolem se ten dým prostě vážně dost držel. Jednu chvilku jsem chodila na záchody zvracet, protože mi v kombinace z dlouhýho dne na horku a kouře vážně blbě. Do rána jsem sice přežila, ale s o to větší radostí jsem pak jela domů. Teplá cigareta ve vedru, no fuj.
Možná jsem divná, jo, rejpněte si, ale mně to Nevadí! Nebudu tady teď víc kritizovat problémy dnešní doby, když je stejně nevyřeším. Jen mě to všechno zaráží a dává mi to na přemýšlenou.
2024 ©