•Nezapomenutelný•
Ahoj. Dneska je poslední den, prvního měsíce prázdnin – 31.7. – středa. Je to smutný?! Možná. Už jen čtyři a půl týdne kamarádů, koupání, zábav. Někdo to ještě stihne k moři, někdo ještě pojede na tábor.
Ohlídnu se za prvním měsícem a vidím hned několik skvělých dní. Začala jsem blogovat, první měsíc se držím, což je pro mě +. První týden a půl jsem hlídala psa. Zamilovala jsem si večerní venčení, protože jsem mohla koukat na hvězdy a světlušky. Vychutnával jsem si ty kouzelný okamžiky. Teď už není s kým, tak…třeba někdy příště.
Dalších jedenáct dnů jsem strávila u řeky a v kuchyni “připoutaná ke dřezu“. Myslím, že mi to nevadilo a aspoň jsem si tu svojí první výplatu zasloužila. Nezapomenu na ty tři cácorky, co mi dělaly společnost celou tu dobu. S nima jsem se rozhodně nenudila. Cítila jsem se jako já a mohla jsem na chvilku zapomenout na realitu. Na to, že budu muset do školy, že někde existuje někdo, kdo mě štve. Na všechno. Bylo to skvělých jedenáct dní. Holky, jestli to některá čtete, pamatujete na ty tři písničky, co jsme pouštěly pořád dokola? Vždycky, když jednu z nich slyším, připomenou mi vás a ten večer na chatce, kterej se vydařil na 100%. Děkuju vám za ty chvíle.
Další dny jsem strávila doma, teď chodíme druhý den na česnek, takže se neděje vlastně nic, ale červenec byl bezva. V srpnu se ještě něco stane, třeba i něco, o čem nevím, ale ono se vlastně nikdy nic nestane. Uvidíme, co mě čeká. Občas by mě třeba zajímalo, o čem byste si chtěli přečíst. Nikdo nic nepíše, tak píšu sama. Občas mám nadhled, občas mě chytne madam depka, cloumá to se mnou, naštěstí se dokážu schovat za masku. Maska “skvělá“, ano za tu se schovávám. Síla zvyku. Každá zkušenost člověka zocelí, někdo se spálí a z chyb se naučí. Skutečně na tom, že co tě nezabije, to tě posílí kus tý pravdy je. Člověk sám sobě nedokáže být psychologem, vždy potřebuje přítele, to platí taky dost zaručeně.
2024 ©