Názory a city na jedno použití?!
Dneska se píše datum 24.11 – neděle a já se ze sebe snažím po měsíci “vymlátit“ několik slušných vět. Poslední dobou toho bylo až přiliš, spát jsem chodila pozdě, vstávala brzy, učila se ze dne na den. Námaha se ale vydařila a při rodičáku, který jsme měli tuhle středu mě někteří z mála dokonce i pochválili, že jsem se zlepšila, což je pravda. Například z angličtiny mám jedničku. Jupí! 
Za měsíc jsou VÁNOCE! Samozřejmě to slyšíte X krát, hysterčíte, že nemáte nakoupené dárky, ale to vůbec nevadí. Já například nakupuju dárky na poslední, ale opravdu poslední chvíli. Pokaždé jen tak chodím a pak třeba týden před svátky jsem schopna mít nákupy za dvě hodinky hotové.
Co se tento týden stalo ve světě? Všichni si připomínají výročí od atentátu na amerického prezidenta J.F.Kennedyho. Několik měsíců po atentátu dva interpreti Simon a Grafunkel vydali písničku Sound of Silence ( Zvuk ticha) a rázem se tato písnička stala jedničkou ve všech hitparádách.
No a jak tak koukám na blog, chtělo by to změnu, nový design, možná se do toho pustím, ale uvidím co a jak, protože programování holkám moc do ruky nepatří.
Teď mám rozhodně chuť zas psát a myslím, že teď bude zas i více času. V menu pod tabulkou návštěvnosti najdete odkaz na Ask tohoto blogu. Ano založila jsem ho, i když jsem ho v jednom článku dost bojkotovala. Odkaz najdete i ► zde.
Dokončuji články do školního časopisu a snažím se udělat něco normálního. Dělám takovou Vánoční anketu. Bohužel spolupráce většiny spolužáků je dosti bídná. Nakonec většinou najdu i ty, kteří jsou ochotni mi pomoci, ale jak tak probírám a pobírám svojí “kartotéku lidí, se kterými můžu spolupracovat“, přicházím na to, že se můj seznam pomalu a jistě krátí. Snad přijdou i noví a lepší lidé. Snažím se dělat svojí práci co nejlíp, hlavně tak, aby se to dalo číst.
Spousta lidí už se mě ptala, proč musí uvádět své jméno při vyplňování té ankety. Snažím se jim vysvětlit, že tohle je možnost, kdy se mohou zviditelnit, říct svůj názor na dané téma, i když to jsou jen obyčejné ankety školního časopisu. Proč se lidé bojí odkrýt svůj názor a začínají se opět skrývat?
Dnes žijeme ve světě, kdy už se naše soukromí natolik odkrývá zapříčiněním sociálních sítí, aplikacemi ve smartphonech a tím, že jsou všichni zvědaví a chtějí vědět co nejvíce. Je to zdravé? Je zdravé mít rozum a vědět jen to, co je vhodné!
I když se mi zdá, že je to čím dál tím horší. Devítileté děti mají vlastní tablet. Výrobky nic nevydrží, obuv se takřka rozsype na nohou za chůze. Více věcí začíná být na jedno použití. Je to ekonomický tok, tok peněz. Statistiky, vývoj, informace. Možná se pomalu, ale jistě můžeme začít bát, že nám technika může ublížit. Když zastavíme, nebo zpomalíme koloběh života a světového vývoje, co bude pak? Všechno se zhroutí tak nebo tak. Když budeme šťourat ve věcech, se kterými bychom neměli nic dělat, vše může skončit velmi rychle. Planeta Země, lidský mozek a spoustu věcí, které musí fungovat neustále, můžeme přirovnat k perpetum mobile. Kdyby se zastavil mozek, člověku odumřou buňky a zemře, když se zastaví planeta Země, nikdo neví, co se může stát, ale každý se toho bojí. Proto vědci hledají vhodné planety pro život, zkoumají Mars, ale i celý okolní vesmír.
Když jsem se zmiňovala o věcech na jedno použití, napadla mě ještě jedna myšlenka. Člověk je taky stroj, je na jedno použití, ale vydrží o dost víc než cokoliv jiného. Vydrží i emoce. Snaží se ovládat, hledat sám sebe. Budou snad v příštích tisíciletích existovat lidé s city na jedno použití? Člověk je něco neuvěřitelného, jedinečného, každý je jiný, má svoje touhy, vlastnosti, sny a především názory. Dávejme své názory na jevo. Bojíme se, protože chceme splynout s davem a nebýt výjimeční, jen proto, aby nás někdo negativně nesoudil. Měli bychom se snažit srovnat s pravdou a nestydět se za sebe, ať jsme jakkoliv vypadající, jakkoliv mluvící a názory mající “výrobky“ světa, skupenství bakterií, molekul, buněk. Něco, co musí být jen proto, že je tu svět, který se musí zkoumat, nebo jakkoliv nalézat a rozvíjet.
2025 ©