Letem světem, člověk se stal kazisvětem
Ahoj! Je 27.9. - pátek Konečně jsem se dokopala napsat něco na blog. Posledních několik týdnů bylo dost hektických. Už je znát podzim a to ne jen že se ochladilo a začala škola… Cítím to ve vzduchu. Je to duch podzimu nebo jen závan kouře z domovních kotlů? Listí začíná žloutnout. Všichni kašlou jeden na druhého.
Druhý týden jsem byla na přírodovědné exkurzi se školou v okolí Vltavy. Byla docela zima, ale naštěstí nepršelo. Docela fajn a sotva jsme se vrátili, začali opakovat, a tenhle týden jsme psali první testy. Zatím musím zaklepat, docela se mi daří. Dneska mě chytla úžasná depka. (opět – snažím se jí zbavit, a přestává mě to bavit) Téměř bez komunikace jsem přežila poslední den školy. Teď se chci snažit dospat, co jsem nestihla.
Všechno zavání samotou… nevadí mi to. Se všemi riziky se dokážete někdy prostě smířit, vzdát se nároků na něco, co nedává smysl a co je asi na jiný sféře, než jste si mysleli.
Zapomínat na lidi je těžší… ale když si opakujete něco, čemu pak uvěříte, je to o něco lehčí. Druhý způsob je pracovat. Dělat něco, aby člověk nemyslel na to, co ho žere. Jednoduše zaměstnat ruce, aby palice nevymýšlela blbosti.
Nic není tak jak se zdá. Přetvářka, korupce, úplatky, nedůvěra, lež, pomluvy… to je nezasloužené bohatství dnešní společnosti. Všude vidím hroznou faleš. Má to vůbec cenu? Něčemu se nevyhnete. Nejspíš tyhle heslovitý výrazy nedávají význam, ale vidím v tom nezdařený svět. Jak člověk cestuje a objevuje nové věci, mnohdykrát stačí jedno neopatrné šťournutí do nesprávné věci a hle… Letem světem člověk se stal kazisvětem. Výrobcem jednorázových strojů a věcí všeobecně. Nic nevydrží. Každý svého štěstím strůjce. Je na tom pravda. I když nemám některý dny růžový, i když mě vytáčí několik věcí, snažím se nebýt taková. Chci se stát lepší a pečovat o štěstí. Být lepší a ne jen hadr na podlahu, do kterého se každý utře. Kdyby se každý snažil zlepšit svůj přístup k několika věcem bylo by líp. Jenže lidi jsou lhostejní víc, než se zdá. Každý se bojí někomu pomoct, aby mu neukousli ruce. Taky nejsem nejlepší, ale pracuju na sobě, chci změnit přístup k lidem. V téhle době, když máte moc měkké nebo zas moc ostré lokty nevyplatí se vám to. Do toho politika slibování – dovolím si to tak nazvat, protože každý slibuje a pak skutek utek. Kdyby se dodržovalo to, co má být, myslím, že každému by se hned líp usínalo, chodilo spát, každý by rád četl noviny a ne jen o tom jak se v poslanecké sněmovně hádají. Co byste zlepšili vy? Na dobrý skutek není nikdy pozdě. Co takhle uklidit společné prostory, shrabat listí na hřbitově, pomoct seniorům s nákupem. Co vy na to? Nemusíte se hned ukrutně snažit, stačí po kouskách, pomoct v rodině a postupně se učit. Neztrácejte hlavu, kdo to má po vás uklízet! Všechno chce klid a čas. Možná to jsou silný slova, ale myslím, že i nějaký hezký slovo dokáže, zvednou koutek aspoň na chvilku. Se smíchem nejdál dojdeš.
2024 ©