Jme lidé

Napsal Iven (») v neděli 5. 1. 2014 v kategorii Diary / Světohledy, přečteno: 1323×

♥•Jsme lidé•♥

Paměť jakoby se obnovila…Jupí!!!

Je 5.1. – neděle

Vzpomněla jsem si tak nějak na všechno co jsem vlastně chtěla.

Blogerka Zuzka z webu zrzka11.blog.cz udělala takový…hmm Konkurz? Prostě propagaci pro mladé začínající blogem/blogerky. Zuzka si všechny přihlášené blogy prošla následně vybrala top 5 blogů… Hádejte ! Byla jsem mezi nimi. Radost byla okamžitá! DĚKUJU !

Z postele maroda o svátcích…

Bylo mi hrozně, pořád jsem jen spala a spala. Vlastně většinu času jsem spala nebo taky brečela u filmů. Aspoň nějaký limit navíc, když to teď bude zas v pět ráno budíček a kafe z automatu, do měsíce kruhy pod očima… Brrr!

Zkoukla jsem například MilýJohne nebo film Dlouhá cesta
přečetla jsem knížku Polibek pro Annu od Stephanie Perkinsonové.

Bylo to perfektní!

Oh! Sakra! Ne nebaví mě psát na etapy, ale vždycky se rozpomenu v té nejnevhodnější chvíli.

Tenhle článek byl původně už z prosince a druhého ledna, ale co nadělám no… Hlava děravá!

Nový rok před námi. Nové šance v nedohlednu, ale každý člověk může udělat něco pro to, aby každý den byl ten nejlepší.

Po stromečku se zem slehla, koledy přestaly hrát a v pondělí směr „vzdělávací centrum – ústav“. K tomu, když si člověk vzpomene, co (ne)udělal. No hrůůza. Už to bude zase jen škola,škola,škola… Samozřejmě se taky víc začnu věnovat blogu, poslední týden v lednu totiž bude uzavřená klasifikace. Slibuju ti slibuju, že už psát sem budu! ( Slibuju ti slibuju, že už zlobit nebudu.)

Nové rozhovory, chci se dostat k nějakým zajímavostem, tipům a receptům. Více všeho. Článek za týden se zvládnout dá.

V novém roce se chci změnit, chci více času na sebe, chci změnit své sebevědomí z mínusu nuly aspoň na hranici 1%. Nebudu, ani nechci být stejná. To, že se člověk liší a vyčnívá, není důležité.

Jméno ani tvář nejsou důležité, důležitá je myšlenka a názor…
Nejfake (:

Je dobře, když se člověk umí vyjádřit. Lidi nejsou jen prázdní a bezcitní roboti. Každý má emoce, ať už je to vztek, radost, pláč… Přemýšlíme, chybujeme, máme svoje názory, ale ŽIJEME. Jsme jedineční, i když někdy zranitelní. Jsme lidé!

Zkuste se na sebe někdy usmát do zrcadla. Zkuste být lepšími, prožívat svoje emoce naplno. Nebát se toho co chcete udělat, prostě do toho jděte. Udělejte si odpočinkový den. Jeďte se projet autem, na kole, jděte nakoupit. Zkuste proměnu…

Vím, asi to zní trochu hloupě od obyčejné blogerky, co má sama sebevědomí pod bodem mrazu, ale můžeme do toho jít společně. Být lepšími. Jen tak se na lidi na ulici usmát i když je neznáte..

Nevím, co psát a kurzor mi zas bliká na monitoru. Občas mi fakt dochází inspirace, i když… spíš je to tím, že vedu nesnesitelně nudný život. Škola, pomoc ostatním, učení, pomoc doma a někdy se mi chce i spát. Tomu se člověk musí podřídit, ať chce, nebo ne.