Ježíšku, panáčku....

Tiše a ochotně.....

Ano… teď a tady je to ta zvláštní doba, kdy je na sebe každý milý, lidé se navštěvují, všude plno… omluvte ten výraz… žrádla  a spoustu pití. Po kaprovi nebo ku-řízkách se zaprášilo, papír leží v koši a já rozjímám u rozepsaného Wordu a se sklenicí jablečného moštu a se sluchátky v uších píšu tenhle text, článek… prostě jak chcete.

Vím, že jsme zas dlouho vůbec nic nenapsala a že v předvánočním čase to prostě nejde, protože každý se snaží mít doma aspoň trochu čisto, uklidit si jak v životě, tak na stole, v polici, v pokoji, kuchyni a dalších částech bytu. Každý nerad i rád rozbíjí celoročně našetřené úspory za účelem dát ten nejkrásnější dárek. 

U mě to letos bylo jinak… posledních pár dní jsem byla v podezřele špatném rozpoložení mezi planetami nebo něčím, co mě chvilkami ranilo i potěšilo. Dokázala jsem se smát a i přes smích mít uvnitř sebe neuvěřitelný zmatek. Nejraději bych ležela a celé Vánoce zaspala, zapomněla na celý svět. Nakonec všechno shledám zbytečným, protože těch lidí, kteří okolo prožívají tu skvělou atmosféru je víc a tak mě prostě nenápadně, aniž by o tom věděli, přemluví a nezbude nic než se tvářit jako svatoušek a užívat si atmosféru taky.  

Čekají mě návštěvy u známých, ale i přes to všechno se ráda vrátím ke psaní článků a učení… další eseje a sloh… a to jsem jich před Vánoci napsala několik… jó to se řekne, napiš esej, ale pomoct napsat esej kámoškám to už je nadlidštější výkon, protože zadání je stejné, ale motiv by měl být přecejen jiný. Snad to hodnocení dopadne v pohodě. Budu v to doufat..jen bych se asi rozčílila nad tím, kdyby dopadly lépe práce těch dvou cácorek než moje, ale to se prostě stává.

Je pozdě večer a sama mám dost, odsunu se tedy do pelíšku, možná ještě čapnu knížku a budu spát a spát… zahraju si na Růženku a bude…. Hřejou mě teploučký ponožky a nová sluchátka hrají, jak by měla – báječně. Chtěla bych ještě něco napsat, ale nevím co… dochází mi nápad… to jak se vyjádřit…Snad jen poslední infoušek… už dělám autoškolu a neskutečně mě to baví, sama jízdu od jízdy pociťuju změny a opravdu sama od sebe někdy dostávám chuť jet se projet… jen tak, někam pryč, utéci na chvilku od všeho zlého. No uvidíme. 18 mi bude za chvilku =) hrozně to letí, ale já se pořád cítím jako malá….

Už se vážně rozloučím… článek píšu moc dlouho… někdy je těžší se vypsat než se vymluvit. Dobrou Ježíšci a užívejte svátků.