Jednou jsi nahoře, jednou jsi dole

Někdy jsi nahoře, někdy dole

Ahojky – je 1.10 – úterý. Piju tu kafe a přemýšlím. Zahřívám si tváře ošlehané od větru. Je mi fajn. Teď to byl takový ten klasický odpočinkový týden. Když jsem tak brouzdala po internetu, slyšela mluvit pár holek o “vztazích“ napadla mě pěkná inspirace na článek. Tak a k věci.

Každá holka, která s někým chodí, pak se rozejde je jí najednou tak dobře, ale tím, že skončil jeden vztah, nemůže začít další. Schválně, kolikrát už jste si holky řekly: „Tak a teď chci bejt free, užívat si! “ a vzápětí jste se zamilovaly znovu. Bylo to dvakrát? Třikrát? Pětkrát?  Je to jedno, ale je jasný, že kluci nevymizí jen tak. Jen několik málo holek dokáže žít bez závislosti na klukovi a do dvou dnů po rozchodu si nelepí bolístku jiným. Jenže… Když už jste si řekly, že budete free tak to teda dodržujte, klidně si udělejte nějakou tabulku odolnosti, zaškrtávejte si ty dny, kdy dokážete být vážně v klidu. Stalo se to i mě, a to jsem se neměla ani důvod rozcházet, protože jsem s nikým nechodila. Vlastně, říká se mi to lehko, kdo by se mnou taky chodil, že jo? Vždyťnení o co stát.  Říkala jsem si, že nemůžu závislačit, že je to zbytečný. Jenže i ta nejtvrdší holka kluka potřebuje a dřív nebo později jí bude líto, že sama je. Všechno záleží i na okolí. Pokud nemáte základ v rodině, případně nemáte partu nebo dobrou kámošku, co vás podrží, pak nejvíc zabírá práce, prostě se zabavíte, pomůžete doma, uklidíte, dojdete nakoupit a je vám fajn.

Je to těžká věc a ne že ne, ale někdy si musíme uvědomit, že je to prostě tak. Jednou jsi nahoře jednou dole. Samozřejmě si nemá cenu vylejvat srdíčko do statusů na facebook, protože tak se ostatním jen zprotivíte. Zabrečte si, usmějte se a dobrý ne?  Každá známe to, že si nemáme pouštět slaďáky a poslouchat zamilovaný písničky. Tohle je hrozně debatovaný téma, slyším to vlastně skoro denně. „Jo teď si užívám. Konečně volná“ a podobně. Nevím, jestli se mi to zdá, ale kluci, ty se napijou něčeho, co jim změní myšlenky, případně si užijou a víc neřešej, ale přijde mi to dost zbytečný. Je to takový divný.

Vztahová detoxikace! Co je třeba/ co můžete udělat, abyste dodrželi svůj slib volnosti?

• Jděte se projít/zaběhat si.
• Pijte nealko
• Zamakejte na škole/práci
• Začněte se věnovat novým koníčkům: Zabavíte se, možná že se i seznámíte
• Tancujte, zpívejte, vykřičte to ze sebe

Myslím, že tohle jsou takový ty základy. Rozhodně nedělám psychologa a i přes mojí nezkušenost ve vztazích dokážu něco vycítit. Nemám růžové brýle a snažím se koukat na to jaký kdo opravdu je. Je to těžký. 

Říkáte si: „Takovýho kluka/holku už si nevyberu. Nikdy neudělám tu stejnou chybu.“ Jenže ouha, říká se, že když si někdo vybírá partnera tak neoficiálním faktorem pro výběr jsou vlastní rodiče. Nevím, jestli tomu jde zabránit, změnit to – nejspíš ano, možná výjimečně.

 Nebo třeba… Pár – jemný milý kluk + hezká fajn holka. Může jim to klapat rok, dva, pět nebo deset let. Pak bum! Najednou je to stereotyp. Holku už nebaví každý týden růže a kino, kluka nebaví to samé tělo. Každý si najdou někoho jiného. Vzápětí holka chodí s tvrdým motorkářem a kluk třeba s fotbalistkou. Změnili se? Ne! Jen změnili postavení, svůj názor a změnily předsudky vůči tvrdším duším. A o tom to asi je. Někdo udělá kompromis, nebo se změní a je ochoten přijmout změny.  Je to dobře, i když každý říká, že na vzhledu přece nezáleží. Záleží na něm. Jenže přes pubertu se nám změní myšlenky, postoje a vnímání natolik, že pak jsme ochotni přijímat protiklady. Není nutné soudit knihu podle obalu, ale podle obsahu.  

Můžete si říct, že ze začátku článku vztahy jako takové odsuzuji, na konci je zas podporuji. Pro mě vztah neznamená jen to, že člověk s někým chodí, neustále se po někom plazí. Vztah jednoho člověka k druhému je stabilita života. Nemusí to být nutně milenecké. Jde o vztah jako takový, takže může být kamarádský, rodinný, pracovní. Když mezi dvěma lidmi něco skřípe, není to ideální. Ti dva by si měli vše ujasnit. Lepší je být vůči sobě upřímní, i když někdy pravda nemusí být hezká. Na všechno musí být dva – Dva na bolest, dva na lásku, dva na štěstí…DVA!