•Je to jako lék•
Ahoj, je 25. 8. 2013. Přemýšlím, co nového, bych sem mohla dávat, mám už nějaké tipy, nechte se překvapit. Dnes jsem se rozhodla napsat zase nějaký ten týdenní shrnovací článek. Minulou neděli jsem jela k tetě, bylo tam tak nějak fajn, zase pryč z reality. Pondělí, čtvrtek, pátek – 3 nejkrásnější dny, po roce jsem se viděla s kámoškou ze školky. Píšeme si sice přes facebook, ale i tak jsme mohli pořešit nějaké věci, vypovídat se. Samozřejmě, že sotva jsem přijela v pátek domů jsem se přihlásila a povídali jsme si dál celý odpoledne. Bylo to moc fajn. Včera – v sobotu- jsem byla večer s kámoškama na zábavě, pokecali jsme o nějakých novinkách, tancovali jsme, smáli se. Domů jsem se dostala… no… dlouho. Bylo půl třetí a pět minut, když jsem ulehla do postele, samozřejmě, že mám dost posunutý režim a nedělemi ubíhá trochu víc rychle, než můžu vnímat. Od zítřka na brigádu. Ano, mám ráda vlastnoručně vydělaný peníze =D. Uvidíme, co se bude dít dál.
Zbývá jen týden, všichni straší se školou, ale člověk si po deseti letech zvykne. Člověk je zas o něco starší a rodiče mají větší důvěru, naštěstí nejsem hajzlík, abych toho zneužívala. Chtěla bych ještě doplnit něco k zápisku z minulé neděle. Za ten týden se totiž stalo něco, co mi otevřelo oči. Nechápu, proč se mi pod ruce dostanou knížky, které mi otevřou oči, nebo mi vyjasní něco, co vidím kolem sebe. Kde kdo může říct, že je to třeba obyčejná knížka, červená knihovna, román, pohádka pro velký holky, braková literatura. Ne! Myslím, že i takový knížky si může člověk přečíst, i když mu to nic nedá, alespoň si odpočine.
Knížka od Stephanie Perkinsové se jmenuje Lola a kluk od vedle. V knížce se vyskytla situace, kdy dospívající (holka) slečna - Lola vyrůstá s dvěma táty (homosexuály), z toho jeden z nich je její vlastní strýc. Matka se pohybuje v pochybné společnosti a živí se věštěním z čajových lístků. Všechno se zkomplikuje, když se do sousedství přistěhuje její první a zároveň neopětovaná láska- kluk jménem Cricket. Lola je zmatená, protože v tu chvíli chodí s o několik let starším Maxem. Cricket s rodinou už ve vedlejším domě žili, ale když se jeho dvojče sestra Calliope začala věnovat krasobruslení, měnila trenéry a tak se různě stěhovali. Lolinu matku nakonec vyhodí z jednoho podnájmu a několik měsíců bydlí Loly matka s nimi v domě. Dříve se vídali nepravidelně a Lola matku zrovna nemusí. Jedno odpoledne, ale matka i přesto Lole vyvěští budoucnost z čajového lístku. Nakonec se to celé vyvine v upřímný rozhovor. V ten moment mi začalo docházet, že některým lidem věřit můžu, nebo to se mnou alespoň myslí dobře. Snažím se vyrovnávat sama se sebou, naučit se porozumět svým zmatkům, často to vzdávám a topím se v slzách, pokaždé se otřepu a zkouším to od znova… motám se v bludném kruhu. Bez řešení. V knížce se najde několik zajímavých zvratů a myslím, že stojí za přečtení. Tak nějak mi pomohla, „posvítila mi na budoucnost“. Věřit, nebo nevěřit? Toť otázka.
Co se bude dít se mnou, to nevím. Vím jen, že se budu snažit psát dál, je to jako lék. Lék na všechno, lék na radost, i smutek, lásku i zklamání. Co pomáhá vám? Ibalgin ani paralen neplati! =D
2024 ©