Jak je ti osmnáctko? – Born This Way 22.1.2015
♥Abyste získali lásku, naplńte láskou sami sebe, až se z vás stane magnet♥
Ahoj všem, kteří si moje sporadicky psané články občas přečtou….
Doteď jsme měli pololetí a poslední dva pátky jsem byla na plesech, takže nebylo čas na psaní, a když už trochu ano, byla jsem tak unavená, že to prostě nešlo. Teď mám v plánu napsat povídku, tak snad to zvládnu. Únor bude opravdu hodně, hodně, hodně rušný čekají mě dva koncerty za jeden týden předtím závěrečky v autoškole a potom sraz ze základky a další ples do toho chci psát a musím se učit, i když mám pocit, že jsem letošní pololetí docela zvládla.
Co se týče autoškoly, blíží se mi konec a brzy budu další řidičkou na silnicích. Bojím se a tréma je více než velká, ale za dva týdny si oddechnu.
Když jsem si pročetla loňský článek BTW(Born This Way), trochu jsem se pousmála nad tím, jakou jsem měla snahu mluvit spisovně a mít motivující kecy, které finálně nedávají smysl. Snad aspoň moje myšlenky vyzrály, i když mi pořád občas ještě není rozumnět.
Od dnešního čtvrtka jsem oficiálně plnoletá. Pokud tenhle článek čte někdo, komu 18 ještě nebylo, připravte se na unavující otázky týkajícím se vašeho stavu: D Jak ti je osmnáctko? To slyším na každém rohu. Moje odpověď by mohla znít: Žádná změna „kámo“.
Slavili jsme až v sobotu, protože nebyl čas, abychom se všichni sešli. Co jsem dostala?
Naprosto nádherný růže a potěšilo mě to, protože květiny, nebo spíše jednu jsem dostávala od patnácti a dostávám je právě jednou za rok na narozeniny. Skvělej dort od mamky, tričko a stříbrné náušnice (které jsem si vybírala) a novou flash-ku. Líbí se mi.
Nevím, ale byla jsem z toho tak trochu na měkko, večer jsme si připili a po zkouknutí prvního dílu Hunger Games jsem se uchýlila k sobě do pokoje a rozjímala nad svými smíšenými pocity, bylo mi do pláče i do smíchu. Usnula jsem kolem druhé hodiny v noci po rozhovoru s Čajánkem :))
Je mi lépe, nebo aspoň se začínám cítit na svůj věk (možná je to tím, že mi to všichni připomínají), ale pořád bych chtěla být malou holčičkou, co poslouchá pohádky od dědy, směje se a nemusí se učit to, co jí nebaví. Teď mám v rukou svůj život a proto se s ním bud snažit naložit co nejlépe. Dělat to co mě baví, Fakty, časopis, povídky blog, četba, hudba….
Brzy napíšu, jak jsem dopadla u autoškoly a jaké byly koncerty a plesy. Trochu mě děsí představa, že vlastní ples mě čeká za 362 dní…
Na závěr vám tu nasdílím písničky, ve kterých si libuju poslední týdny a měsíce… Mějte se krásně.
2024 ©