Blog jako fénix vstává z popela
Do klávesnice ťukám slova nesmělá
Slova, zní jako recese
A můj blog s potěšením třese se
Blog jako fénix vstává z popela
Budu psát to chci a co bych chtěla
Nikdy jsem neviděla vstávat fénixe z popela, natož blog, ale možná právě nastává ta doba, kdy tenhle zázrak uvidím. Dnes odpoledne mě chytla tendence psát a blogovat, tak se možná blýská na lepší časy. Někdy na psaní prostě nemáte čas ani náladu, ale někdy to přijde a nevíte co, kdy, kde, proč a jak. Tak jsem usedla s notebookem na klín a ťukám do klávesnice písmenko po písmenku.
Po dokončené maturitě jsem měla na programu přijímačky. No měla jsem za to, že mám standardní úroveň vzdělání, ale po nezdaru i přes učení mi přišlo, že jsem jedna z nejhloupějších studentů všeobecných gymnázií. Sorry, ale vyhořet na něčem z čeho jsem měla u nás ve škole nejhůř dvojku, mi přijde jako vlastní selhání a selhání i školského systému, což je dost špatný. Do budoucna bych se chtěla zlepšit ve všem, v čem se cítím mizerná a podpořit se v tom, co mi jde. Neúspěch u přijímaček je věc jedna, hotová maturita je ale podstatnější a jsem za to ráda. Pořád mám ale zálohu, protože nepřipravený voják, špatný voják. A to nejsem Youtuberka, která by měla svojí army nebo family :D. Jsem prostě obyčejná holka z Česka, která je..., která prostě je a existuje.
V poslední době mě začal bavit Twitter a instagram, i když Twitter používám aktivněji a tweetovala jsem o maturitě jako zběsilá ( heh…). Oblíbila jsem a našla jsem lidi, kteří mají zajímavý pohled na svět, občas píšou trochu retardovaně, ale jsou to hrozní dobrolidi se srdcem a mozkem. I přes nezdar u přijímaček budu ale pokračovat a rozhodně se nevzdám jen tak něčeho, co pro mě má nějakou hodnotu.
Od září budu tedy druh neohroženého človíčka z rasy Metropolitní náplava :D tak doufám, že mě velkoměstká džungle nesežere.
Hledáme s kamarádkami byt k pronájmu a řeknu vám, že ani ta novodobá šílenost Pokemon Go na to nemá, jaký je to adrenalin. Propočítávání cen, řešení výše poplatků, vyřizování mailů dojezdná vzdálenost do centra apod … No řeknu Vám, že některé pronajímatele nepochopím. Byt větší než náš a je nabízen pouze pro dva, nebo čím menší nájem, tím větší poplatky a to často jen za vodu. By mě zajímalo, jestli si platím za živou vodu a diamantový lustry, nebo normální byt v Praze. My tu na Vysočině máme Želivku a řeknu vám, že tu stoku, co s prominutím do Prahy teče, bych nepila ani za milion. Elektřina je započítávaná zvlášť. Často kauce tak vysoké, že bych jako studentka musela vykrást banku a šla si radši sednout na Pankrác, kde je to modernější než na strahovských kolejích, bez servítky… Do toho samozřejmě navštěvování brigády.
Po loňských svatbách, po kterých jsem se vždy cítila vyšťavená jako vymačkanej citron, jsem našla útočiště na poště. Jako brigádník si nemůžu stěžovat. Pevná pracovní doba, poměrně vyhovující plat, milí a občas vtipní zákazníci, hodné kolegyně a občas nějaké to dýžko,… nemůžu si stěžovat. Jen ten ztuhlý úsměv po šesti hodinách neumím shodit, a když už ho shodím, jsem pak doma jako pes nebo bych jen spala, ale těší mě, že zákazníci odchází spokojení. Víkendy mám volné, i když jsem rovnou po přijímačkách začala makat a po brigádě půjdu zas rovnou do školy, nevadí mi to. Mám takové prázdniny, abych je strávila efektivně, a dělá mi to radost, jinak se totiž cítím jako líná veš.
Nicméně líná ani zdaleka nejsem, protože i brigáda, sbírání borůvek, procházky, zařizování bytu a do toho věnování se faktům zdaleka lenost není. Aspoň si to tak vysvětluju :D
I přesto, že většinu dní trávím v práci, jsem chtěla jako každé z posledních let někam jet…Na vodu, na fesťák nebo prostě na výlet… samozřejmě zázraky se nedějí, tudíž nikam nejedu, nicméně věřím, že si to vynahradím na podzimních koncertech a při stěhování a zařizování bytu.
Takové jsou moje prázdniny a taková jsem já. Možná stejná, možná nová, ale pořád taková jaká chci být.
2024 ©