•Error!•
Zdravím dnes je 20.10. – neděle a já opět po další delší odmlce hodlám pokračovat. Řeknu vám: ta škola je ale divná, buď po vás chtějí všechno, pak zas nic, kdo si to má jak organizovat. Je večer, takže jsem v rozpoložení: Musím makat vs. Nic se mi nechce jen si povídat. Vypovídat se z toho všeho co se za posledních několik dní odehrálo. Dodělávám několik věcí do školního časopisu, učím se.
Dneska jsem chtěla jít s holkama se kouknout na letošní taneční, což se nevyvedlo, protože máme doma k dispozici zas jen jedno auto.
Včera jsem si (o)trávila svůj večer na oslavě známého, nic pro mě, respektive nikdo s kým bych nějak pokecala. Starší mládež se po sobě plazila, mladší stáreč se bavila na tanečním plácku, oplývající a alkoholem posilněná. Díky tomu, kdo vymyslel hry na mobilech.
Znáte ten pocit ukradenosti, někomu jste ukradeni, jste vzduch co si jen tak pluje/vane mezi ostatníma. Možná jsem čekala víc, možná ne, nevím… Teď nejde o lásku vrstevnickou. Jde o vztahy a lásku rodinnou. Naši jsou od sebe už několik let, jenže když jsem byla menší, prostě jsem to nevnímala, nic mi to nedělalo. Teď jsem před nedávnem potkala taťku, když jsem se za pomocí mamky odhodlala ho jít aspoň pozdravit a potom jsem se zeptala, jak se má a vy se zaseknete u vlahé odpovědi : „No, normálně.“ Nevíte jak dál reagovat. Mrzí vás to všechno, že mezi vámi nic není, a přesto je. Je tu vztah otce s dcerou. Jen mám asi potřebu se víc snažit. Chybí mi tátovská pochvala, chybí mi poplácání po zádech, i když to zní hloupě, každá holka se chce aspoň na chvilku cítit jako “tatínkova holčička“. Nikdo mě nehlídá, hlídám sama sebe. Hlídám to, aby mi nikdo neublížil. Hlídám to, abych se nebudila uprostřed noci. Mlátí se mnou strach, nevědomost… Chci to všechno dát pryč od sebe, změnit se a udělat někde čáru. Jenže si pořád opakuje, co když je naděje, že toho druhého změníte. To těžko!
S kýmkoliv jiným se snažím normálně vyjít, ale tady? … ERROR! Co byste dělali vy? Jak byste se k tomu postavili?
Ale aspoň někde na sebe můžu být pyšná. Blog překročil 1000 návštěv od založení! DĚKUJU VÁM!Blog mě fakt baví a měla jsem strach, že mi to nevydrží a do měsíce skončím, ale je to lepší takhle. Můžu se vypsat, dělám to, co mě baví. Už brzy se můžete těšít na rozhovor a novou bublinovou třídu. Tohle je jen takový kratší zápisek během dne mě napadá tisíc témat, jenže to pak stejně zapomenu. Asi si začnu dělat zápisky. Poslední dny poslouchám písničky, nevědomky dělám to, co je třeba, chovám se jako by se nechumelilo, ale ono bude, vždyť je za několik dní konec října. Teď asi musím vyčkat, až se všechno uklidní. Ještě týden, pak budou podzimní prázdniny. Docela se těším, každá volná chvíle dobrá. Utichne stres, rozklepané ruce ustrnou, nohy neutečou, mozek se nezavaří. Posílám deštivé večerní rozloučení ze tmy svého pokoje. Dobrou noc.