•Beru s nadhledem•
Dnešek 1.8. – čtvrtek… No hezky to utíká, vážně jo. Dneska jsem dokončila třídenní česnekovou brigádu a odpolední kafčo s kámoškou mi bylo odměnou. Večer jsem se vrátila sice dlouho, ale nelituju. Byl krásnej večer. Teď už je tma a ségra se vydala stanovat s kámoškama pod širák…Snad to přežije.
Zítra se chystám vidět mé bývalé/ část současných spolužáků. Po roce je ráda uvidím.
Zítra si odpočinu a bude fajn. Poslouchám tu písničky a je mi tak nějak fajn. Člověk se cítí tak nějak jistě. Dokud něco dělám, jsem v pohodě, ale večery jsou nejhorší… není co, není kam ani s kým. To by se to pod vlak skákalo, ale neudělám to, protože za 1) tu není železnice a most a za 2) ráno moudřejší večera a ráno mě vše přejde. Chybí mi koukání na hvězdy, světlušky a obejmutí. Tak si říkám, třeba se stane zázrak, nebo budu čekat další rok. Nevadí – beru s nadhledem. Nejdřív se musím naučit mít ráda sebe sama, a pochopit, co jak je. Bude to těžký, ale začínám pomalu věřit, že všechno se dá. Někdy mám inspiraci, něco mě napadá, jindy si přemílám uplynulý den a usmívám se nad tím, co kdo řekl. Všechno jsou dny s otazníkem, jak dlouho mi ta dobrá nálada vydrží. Čekám, jestli někdo napíše, protože mě samotnou nenapadá, komu bych asi tak měla napsat. Občas někdo napíše. Poslední dobou se mi ozývají lidi, kteří mě dokážou potěšit, ať už je to kdokoliv. Cítím se tak nějak…líp. Ještě se ozvu…
2024 ©